Štěně na den, kocour z kotelny a Mišíkova deska. Jaký vánoční dárek vám udělal největší radost?

V deseti jsem šíleně chtěl pejska a úplně se zatelelil blahem, když jsem štěňátko ohaře dostal pod stromeček, jmenovalo se Oborka. Ježíšek mě vyslyšel, ale byla s tím spojena podmínka – Oborka nesmí dělat loužičky. Když zhasly prskavky i svíčky, v polospánku jsem slyšel něco téct, ale jak mě dárek vyčerpal, nenašel jsem sílu vstát. Ráno mě probudil maminčin výkřik. Kolem mé postele byly desítky loužiček, pejsek spal v papuči. Nejhezčí vánoční dárek mi vydržel jediný den, pak jsem se jezdil na Oborku dívat do jedné myslivny.

V první třídě jsem si k Vánocům přála loutky Spejbla a Hurvínka. Patrně byly vyprodány, protože jsem dostala hlavně školní pomůcky a galoše. Ráno po Štědrém dnu se ovšem zjistilo, že se k nám nastěhoval kocour, otec ho objevil v kotelně. Kocour se přestěhoval z kotelny do kuchyně a dále pod stromeček, kde velmi spokojeně šustil krepovým papírem a hrál si s ozdobičkami. Po několika dnech dostal jméno Bohouš a zůstal s námi natrvalo. Byl to můj nejhezčí vánoční dárek na několik dalších let – než si ho příroda vzala zpět.

Jak měřit radost? Možná podle toho, jak dlouho utkví v paměti… Ještě mi nebyly tři roky, a všechny holčičky v kunratické školce měly porcelánové panenky, jen já ne, posmívaly se mi. Byla pod stromečkem! Bělounká s šatičkami, které pro ni upletla mamka – ale to jsem pochopila později. Samým štěstím jsem ji popadla, poskakovala s ní a tušila: teď budu jako ony, protože mám tu samou panenku! Vyklouzla mi z prstů, rozbila se. Asi jsem brečela, na slzy si ale nepamatuju. Jenom na tu krátkou, omamnou a nezapomenutelnou radost.

V šestnácti jsem poprosil mámu, ať mi Ježíšek přinese Mišíkovu desku Město z peřin. Nesledovala rock, tak jsem se ptal: Nechceš si ten název zapsat? Zatvářila se dotčeně, ale já měl předtuchu, že najdu pod stromečkem ponožky a obálku s penězi. Omyl; v mém balíčku bylo Město z peřin. Omluvil jsem se za nedůvěru, ale když jsem se v noci připlížil do kuchyně ukousnout ještě kus kapra, narazil jsem na staršího bráchu, který povídá: Obdivuju toho prodavače, já tam byl. Máma na něj vyhrkla: Prosím vás, chtěla bych pásku a na ní Noc s Mikešem!