Klára. Příběh oběti střelce na filozofické fakultě

Ve čtvrtek 21. prosince 2023 odpoledne procházela profesorka Katarína Holcová vrátnicí přírodovědecké fakulty, na které vede Ústav geologie a paleontologie. Byl to pro ni poslední pracovní den, od pátku už měla volno. Pan vrátný za ní volal, ať dá pozor a nechodí směrem na metro na Palackého náměstí, že se tam střílí. Popletl si tehdy jméno náměstí. Katarína své plány nijak neměnila a spěchala na dětské hřiště na Výtoni, kde měla sraz se svou nejstarší dcerou Magdalenou, jejím mužem a syny.

Ti o pár dnů dříve přijeli ze Švýcarska, kde byla mladá bioložka Magdalena Bohutínská na pracovním pobytu. Byly s matkou domluvené, že vezme její dva malé syny k sobě domů do Brandýsa nad Labem a Magda s mužem vyrazí na návštěvu k přátelům. Další den se měla celá rodina setkat právě v Brandýse a připravovat společné vánoční svátky. 

„Na tom hřišti jsem si otevřela facebook a viděla tam, že se střílelo ve škole na Palachově náměstí a jsou tam i oběti na životech. V tu chvíli mi ale vůbec nedošlo, o jakou školu by mohlo jít,“ popisuje Magdalena. Až po chvíli jí řekl její muž Dan, že se jedná o budovu filozofické fakulty, na kterou chodí nejmladší ze čtyř sester, Klára. „Bylo už docela pozdě odpoledne, takže mě napadlo, že Klárka bude nejspíš někde na tréninku. Stejně jsem jí zavolala a ona to nezvedla, což se obvykle nestávalo,“ vzpomíná Magdalena.

Maminka Katarína věděla, že má Klára ve čtvrtek dlouhou školu. V práci toho ale měla před svátky hodně, takže žádné zprávy nečetla a o tom, co se stalo, se dozvěděla až na dětském hřišti od Magdaleny. „Pomyslela jsem si, že v tu chvíli by už Klárka měla být na hodině latiny v Celetné,“ říká Katarína Holcová. Komplikované přebíhání mezi oběma budovami filozofické fakulty přes přeplněné Staroměstské náměstí v době vánočních trhů s Klárou několikrát rozebíraly. Jenže jak se ukázalo, do Celetné už studentka Klára Holcová dorazit nemohla. „Jakmile jsme zjistili, že měla seminář ve čtvrtém patře hlavní budovy, začala jsem mít tušení, že je zle,“ vzpomíná Katarína.

Maria Holcová, narozená jako druhá z dcer v pořadí, je lékařkou. V té době působila v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Ve čtvrtek 21. prosince odcházela z práce asi ve čtvrt na čtyři. Při odchodu se dozvěděla, že byl právě vyhlášen traumaplán a že se střílelo na filozofické fakultě. „Nedošlo mi to hned, trvalo mi asi dvě minuty, než jsem si uvědomila, že by tam mohla být Klárka,“ vypráví. Zkusila sestře zavolat, ale nedovolala se. „Pak mě napadlo, že se možná schovává někde v učebně a že by ji zvonění telefonu mohlo prozradit. Tak už jsem jí radši znovu nevolala, ale napsala jsem jí zprávu,“ říká Maria. Později obvolávala, stejně jako Magdalenin manžel, který je rovněž lékařem, své známé v nemocnicích a snažila se zjistit, zda není Klára mezi zraněnými.

Tereza Holcová měla ve čtvrtek odpoledne atletický trénink v Houštce. Zavolala jí sestra Maria a řekla jí o střelbě i o tom, že má strach o Kláru. Pak jí napsaly Klářiny kamarádky, zda o ní něco nevědí, že ji nemohou najít. Trénink ukončila a vydala se na kole k rodičům. Po cestě jí zavolala ještě jedna z kamarádek, aby se také zeptala, zda o Kláře něco neví. „Když začnu brečet, tak ze sebe nejsem schopná vypravit ani slovo. Tak jsem ten hovor típnula a napsala, že se omlouvám a že nic nevím,“ popisuje třetí ze sester, která zároveň s Klárou od léta bydlela v bytě na pražském Zahradním Městě. Obě nejmladší sestry se tam přestěhovaly z Brandýsa po letním atletickém mistrovství republiky.

Táta Jan Holec, povoláním mykolog, byl během odpoledne na předvánoční besídce v práci, kde se promítaly fotky z cest. Po čtvrté hodině se jeden z kolegů podíval do telefonu a přečetl zprávu, že se na filozofické fakultě střílelo a že na místě jsou oběti na životech. Táta zkusil Kláře zavolat, mobil vyzváněl, ale nikdo se nehlásil. Ani napodruhé, ani napotřetí. Dojel domů, kromě obvolávání nemocnic se rodina pokoušela zjistit více i na policejní lince. Během večera a noci přišel od spolužáků seznam nezvěstných, Klářino jméno bylo mezi nimi. Nad ránem už Jan Holec čekání doma nemohl vydržet, vydal se do Prahy k budově fakulty. Nabízel policistům, že by mohl případně pomoci s identifikací. Ti to odmítli s tím, že mají své postupy.

Hodiny v očekávání nejhoršího pokračovaly dál i poté, co se v pátek ráno objevila zpráva, že už byly všechny oběti identifikovány.

Dopoledne přijel nejprve do Brandýsa do domu Holcových a pak i k Janovi do práce policejní krizový intervent, aby jim oznámil, co v té chvíli už bohužel tušili. Že se jejich Klára stala jednou z obětí střelce na filozofické fakultě. Zemřela ve věku dvaceti let, v době, kdy měla celý život ještě před sebou.

Jazyky a klidný obor

Klára se narodila do přírodovědecké a křesťanské rodiny 30. května 2003 jako čtvrtá dcera v pořadí. Mezi všemi dívkami – Magdalenou, Mariou, Terezou a Klárou – byly téměř stejné věkové rozestupy, vždy tři roky a necelý měsíc. 

Rok po Klářině narození se Holcovi přestěhovali do Brandýsa nad Labem, koupili a opravili menší dům v historickém jádru města. Zůstali však výrazně propojeni s Prahou, oba rodiče tam pracovali a všechny dívky tam dojížděly do škol. Klára chodila na první stupeň do Základní školy u svatého Štěpána na Praze 2, pak pokračovala na osmiletém Arcibiskupském gymnáziu na náměstí Míru. Ve škole se jí dařilo, měla úspěchy i ve středoškolské odborné činnosti. Mezi její nejoblíbenější předměty patřila čeština, historie, latina a němčina. „Nijak zvlášť naopak nemusela matematiku. Ne že by jí vysloveně nešla, ale určitě ji nebavila,“ říká o své dceři Jan Holec.