Bacha na poukazy. Na co si dát pozor při vybírání vánočních dárků

Škola smyku. Uhelné safari. Vzdušný tunel… Kdybych zapátral v domácích šuplících, našel bych podobných poukazů na zážitky víc. Společné mají jedno: v okamžiku po otevření obálky vzbuzovaly radost, až jásot. Načež pozvolna upadaly v zapomnění, až nám zmizely z hlavy docela. 

Pokud si dárce nebo obdarovaný na poslední chvíli přece vzpomněl, nastalo horečné štrachání v hromádkách lejster a v případě šťastného nálezu ověřování termínu platnosti, respektive expirace. A někdy i úpěnlivé doprošování se prodloužení lhůty, dokdy je možné si dárek vybrat. Obvykle se ukázalo, že to možné je – za poplatek. 

Nevylučuju, že jsme v tomto ohledu atypická rodina, kterou pro zjednodušení můžeme označit jako „bordeláři a nevděčníci“. Ledaže… by nás takových bylo víc. 

Bagristou (farmářem…) na zkoušku. Jízda na psím spřežení. Kurz focení uměleckého aktu. Hospodský kvíz u vás doma. Namíchejte si vlastní rum. Škola přežití. Partnerský relaxační rituál… Těch nabídek je nepřeberně. Zajímalo by mne, jaký je poměr nakoupených a skutečně využitých voucherů. A chtělo by se to jejich inzerentům říkat? 

Nastává období paniky, že pro své blízké nemáme dárek. A poukazy nabízejí poměrně snadné řešení na poslední chvíli. Doporučuju opatrnost a nepřepálit to. Volit spíš věci vyloženě na přání, nebo alespoň na míru (předplatné oblíbeného časopisu, lístek na věčně vyprodané divadelní představení).

V naší rodině se nejvíc osvědčily „vouchery“ svého druhu: snímky z ultrazvuku. Trvalo sice ještě několik měsíců, než se dárek narodil, ale radost trvá dodnes.