Roztahuju křídla. Deska je teprve začátek

Před deseti lety jsem zničehonic dostal pocit, že herectví je fajn, ale mohl bych se stát i zpěvákem. O pomoc jsem poprosil trenérku zpěvu Pavlu Fendrichovou a trénoval hlavně na písních ze skvělého soundtracku k filmu Walter Mitty a jeho tajný život. Pak Pavla přišla s tím, že se koná konkurz na Bernsteinovu Mši, ať tam jdu. Říkal jsem, ať není naivní, ale ona, že prý bude sranda a něco se naučím. Pěvecky to nebylo nic moc, ale Vojta Dyk pak řekl, že se místnost naplnila dobrou energií. Prošel jsem. To mi otevřelo dveře k muzice.

Vzpomínám, jak jsem se prvně postavil před tisíc diváků, spustil své sólo – a blik, najednou stál ve vodopádu. Do konce jsem nic jiného neviděl, jenom padající vodu, až po posledním tónu jsem se vrátil do reality.

To jsem chtěl zažívat znova.

Lákalo mě psát vlastní písničky a jednou vydat desku, ale zároveň jsem měl pocit, že je to troufalé.

Ale pak mi našli nádor v tenkém střevě a mně došlo, že naopak musím vyzkoušet všechno. Tou dobou mě pozvali z Karlína na konkurz k Sherlocku Holmesovi, kde se sbormistryně Sára Bukovská nabídla, že zkusí zhudebnit nějaké mé texty. Spolupráce nám šla, a tak teď vyšlo první album. Jmenuje se Roztáhnout křídla, protože mám pocit, že jsem ta svá konečně roztáhl.

Pomalu začínáme koncertovat a já se těším, že to je teprve začátek.