Ztracená obálka. Tohle zatím překonalo všechno

„Myslím si, že ty peníze už nenajde,“ řekl někdo v šatně v Karlových Varech, kterou právě opustil náš bubeník. Začínala naše narozeninová šňůra a my jsme měli odehrát první, startovací koncert v tomto lázeňském městě. 

Přijeli jsme včas, vytahali jsme aparát a připravili výstavu z historie nahrávání všech svých alb. Proběhla úspěšná zvuková zkouška a na úplný závěr jsme zvládli postavit stánek s merchem. A právě u něj si po zvukovce vládce našich rytmů při telefonování sedl na zem a z kapsy mu vypadla obálka s penězi. Dostal ji od šéfa našeho labelu za to, že nechal vyrobit plakáty. Bylo to šest tisíc korun, což nebylo málo. To, že obálku nemá, zjistil až ve chvíli, kdy už byl sál plný lidí. V jeho očích se objevila těžší panika a zároveň lehčí rezignace. Bylo jasný, že moc šancí nemá. 

Přesto mi něco v hlavě říkalo, že to dopadne dobře. A to se taky stalo. Obálku našel mladý muž jménem Michael a donesl ji šéfovi našeho labelu Ladisovi do stánku. Naštěstí na ní bylo napsaný Pítrs. Jaké bylo asi nadšení našeho bubeníka, když se Ladise rezignovaně zeptal, jestli nenašel to, co mu v dodávce dával? Jednoznačně velké! 

Dobří lidé totiž existují. Už několikrát jsem se o tom na našich koncertech přesvědčil. Ale musím uznat, že tohle zatím překonalo všechno. Vždycky mi udělá velkou radost, když se něco ztracenýho najde. Dobrý nálezce skromně zmizel, ale po nějakém čase došlo k jeho odhalení a my jsme ho pozvali na závěrečný koncert do Lucerny. Doufáme, že si to užije, protože si to zaslouží!

Úspěšný nález jsem bral jako dobré znamení a v duchu jsem si říkal, že by to mohla být dobrá šňůra. Klepu rukou o desku stolu. Zatím je to ta nejlepší! Všude je vyprodáno nebo v „horším“ případě narváno. Jediný, co nám trochu přidělalo problémy, byl fakt, že jsme dali dodávku na pravidelný servis a kvůli tomu jsme po mnoha letech museli na koncert do Ostravy a Plzně vyrazit dvěma osobními vozy. „Hele, to je jak za starých časů, když jsme jezdili všichni v polským fiatu a vzadu se mačkali ti, kteří zrovna neměli to štěstí, že mohli sedět vepředu!“ vtipkuju cestou zpět.

A vzhledem k tomu, že mozek má zázračnou schopnost udělat z minulosti ještě lepší časy, než ve skutečnosti byly, vzpomněli jsme si se smíchem na mnoho příhod z doby, kdy jsme v tom autě po mém dědovi vyráželi do klubů. Jezdili jsme tam s tím a čekali, až dostaneme dvacet nebo v lepším případě padesát lidí v sále do varu a oni to pak řeknou kamarádům a příště dorazí v dvojnásobném počtu. 

Minulost byla teprve včera, a když nevíš, odkud jsi přišel, nevíš, kde jsi. Ve čtyři ráno jsem stál doma pod svítící lampou, koukal na hvězdy a moc dobře to věděl.