Na základce i gymplu si myslela, že je divná. Teď studuje dvě vysoké školy a baví ji to 

Myslela jsem, že jsem divná. Nerozuměla jsem svým spolužákům a oni zas nechápali mě, vzpomíná Klára v kavárně s výhledem na rodný Zábřeh, kde prožila většinu dětství.

Klára má bratra dvojče Zbyňka. Oba jsou mimořádně nadaní, což výrazně ovlivnilo jejich školní léta. Ještě než začali chodit do školy, naučili se číst, odmala byl taky u dětí patrný velký zájem o přírodu a přírodní vědy – snad i proto, že oba jejich rodiče jsou profesí farmaceuti. 

„Rádi jsme dělali pokusy,“ vypráví Klára s tím, že ve školce si odlišná ještě nepřipadala. „Hráli jsme si tam s dětmi a doma se s bráchou věnovali tomu, co nás bavilo,“ říká.

V pěti letech srazilo Kláru na přechodu v Zábřehu auto. Skončila v Ostravě v nemocnici a několik dní byla v kómatu. Když se probrala, doktoři zjistili, že má poškozenou centrální nervovou soustavu. Celá levá půlka jejího těla byla částečně ochrnutá. „Nedokázala jsem si představit, že bych s bráchou nešla do první třídy, takže jsem s maminkou hodně trénovala včetně různých neurologických cvičení,“ popisuje. 

Načež šla na testy do pedagogicko-psychologické poradny, aby se ukázalo, jestli může do školy nastoupit. A právě tady se zjistilo, že je mimořádně nadaná. Na to konto nechali rodiče otestovat i jejího bratra – se stejným výsledkem.

Školu sice odborníci doporučovali o rok odložit. Klára se ale těšila, navíc se nechtěla rozdělit s bratrem. „Takže mě tam pustili,“ vzpomíná s úsměvem. Rodiče tehdy řešili, zda sourozence nezapsat do školy v padesát kilometrů vzdálené Olomouci, kde se specializovali na nadané děti. Kláře se ale dělalo špatně v autě, což byl další následek úrazu, a cestování by nezvládala. Takže tento nápad padl.

V prázdné učebně

První tři roky na základce v Zábřehu se Klára s bratrem často nudili. „Buď už jsme látku uměli, anebo jsme se ji rychle naučili a pak jsme jen čekali, až se ji naučí i ostatní,“ říká Klára. Obrat přišel ve čtvrté třídě. Změnila se jim třídní učitelka a domluvila, aby sourozenci chodili místo vlastivědy a přírodovědy na chemii, fyziku, někdy i na přírodopis a dějepis do vyšších ročníků. „Paní učitelka starším spolužákům řekla, ať na nás jsou hodní. A oni byli.“