Šťastné a majonézové. Bramborový salát se na vánoční stůl probojoval až po válce, i kvůli komunistům 

Nikoli kapr, ale bramborový majonézový salát je nejoblíbenějším jídlem na štědrovečerním stole českých domácností. Nejde přitom o dojem, tento závěr se pravidelně objevuje v průzkumech zkoumajících české stravovací návyky: naposledy to ukázalo šetření Provident Financial zveřejněné letos v listopadu – podle něj bramborový salát podává na Štědrý den 81 procent českých domácností, zatímco kapr se podává jen v 55 procentech domácností. 

Je to poměrně logické, proslulý kapr totiž musí válčit s konkurencí vepřového či kuřecího řízku nebo jiných ryb, u kterých nehrozí zabodnutí kosti. 

I zmíněný průzkum říká, že řízek se jí v 61 procentech domácností, takže v některých domácnostech se konzumuje řízek i kapr. 

Za bramborovým salátem podle jiných dat zaostalo i jemné cukroví a starobylá vánočka, provázející Vánoce již po celá staletí. 

Jaké vlastně jsou historické kořeny mimořádné obliby majonézových salátů u nás? A jak probíhalo jeho vítězné tažení českými slavnostními tabulemi?

Lahůdka pro vyšší vrstvy

Samotná historie majonézy, tedy husté tučné omáčky vzniklé mícháním, přesněji řečeno emulgací oleje a vaječných žloutků, sahá minimálně do osmnáctého století, její sláva byla od počátků spojená s luxusní, aristokratickou kuchyní. Podle některých tvrzení ovšem pochází již z konce 16. století, a jsou dokonce i další teorie. Například slavný Marie-Antoine Carême, jeden z nejvýznamnějších francouzských kuchařů devatenáctého století a údajný objevitel bramborových hranolků, bešamelu, suflé i dortu Malakoff, tvrdil, že majonéza má ještě mnohem starší původ. A někteří dokonce říkají, že ji znali už staří Římané, kteří si pochutnávali například na humrovi s majonézou.