Sázíme Česko po roce: Pochybnosti kolem „zeleného“ projektu se vrší  

Jsme Richard a Filip, dva kluci, co chodí rádi běhat do lesa. Začali jsme si všímat, že je s naším lesem něco špatně – vyprávěli dva mladí muži ve videu, které koncem roku 2022 zaplavilo české sociální sítě. Richard Krajník a Filip Hradil v něm emotivně povídali o změně klimatu a přírodních katastrofách, vymírajících nosorožcích, mizejících lesích a planetě, kterou je třeba zachránit. Za devětašedesát korun tehdy lidem nabídli možnost „zasadit strom, aniž by museli vytáhnout paty z domu“. Video jejich projektu Sázíme Česko nasbíralo statisíce zhlédnutí a vzbudilo vlnu zájmu o výsadbu stromů.

Dnes, po dvou letech, je situace zcela odlišná. Z původního tandemu zůstal v projektu jen Richard Krajník. Nyní otevřeně říká, že Sázíme Česko je především „IT marketingová firma, co sází stromy“. Projekt, který od začátku čelil kritice odborníků z lesnictví, se proměnil v byznysový model, který začali kritizovat i někteří bývalí spolupracovníci.

Jak to začalo

Na začátku příběhu Sázíme Česko byl nečekaný finanční úspěch. „Pustili jsme to video v reklamě na facebooku a najednou se stalo něco neskutečnýho. Návratnost reklamy byla pěti-, na začátku až desetinásobná,“ vzpomínal před rokem Filip Hradil v podcastu Modrá krev. Před Vánoci 2022 utráceli za reklamu na sociálních sítích až čtvrt milionu korun denně, a přesto byli v zisku, protože lidé kupovali stromky za milion korun denně.

Na masivní reklamní kampaň, do níž během několika týdnů investovali téměř 2,9 milionu korun, se nabalila komunita nadšených dobrovolníků se zájmem o přírodu. O víkendech jezdily desítky lidí na výsadby po celé republice. Mohli si zasadit svůj strom nebo pomoci s výsadbou sazenic, které zaplatili jiní dárci. Dostali čaj, kávu a na konci si mohli opéct buřta.

Na začátku Filip s Richardem vybrali tolik peněz, že nestíhali ani dostat sazenice v potřebném počtu do země. V lese totiž probíhá výsadba jen za vhodného počasí, což bývá několik týdnů na jaře a na podzim. S dobrovolníky mohli navíc počítat jen o víkendech. Do dubna 2023 projekt Sázíme Česko vybral peníze na více než 150 tisíc stromů od individuálních dárců a dalších 50 tisíc od firem.

Již v prvním roce se však projekt setkal s kritikou odborníků. Zpochybňovali především cenu za sázení, která byla výrazně vyšší než obvyklá cena v oboru – zatímco Sázíme Česko vybíralo 69 korun, běžné náklady na sazenici a výsadbu se pohybovaly mezi dvaceti a pětadvaceti korunami. Projekt také čelil výtkám za zavádějící tvrzení o kompenzaci CO₂ a za to, že sází stromy na holinách v hospodářských lesích, kde by je vlastníci lesů museli vysadit tak jako tak, navíc s možností čerpat na to státní dotace.

Zakladatelé Sázíme Česko namítali, že vysoké výdaje na reklamu potřebují, protože na rozdíl od neziskovek nedostávají granty ani dotace. Tvrdili také, že díky jejich projektu vyroste na holinách kvalitnější a zdravější les. Odmítali, že by cena za stromek byla přemrštěná. „Lesáci to brali jen z pohledu lesnictví, kolik to stojí, když si to objednáte od nějakých pracovníků, ale my to museli brát z pohledu byznysu,“ vysvětloval v podcastu Filip Hradil. „Musíme zaplatit lidi, kteří dělají marketing, lidi, kteří vymýšlí strategii… celkově ten byznys byl úplně jiný než lesní školka nebo nějaká sázecí firma.“

V reakci na výtky si do projektu přibrali odborníka na plánování krajiny, který měl připravit metodiku výsadeb a dohlížet na kvalitu práce. Druhý ze zakladatelů, Richard Krajník, tehdy pro magazín Reportér uvedl, že plánují založit nadační fond Sázíme Česko. Ten měl nakoupit lesní pozemky a osázet je podle vlastních představ. Lesy se měly změnit na lesy zvláštního určení a pak růst bez intenzivního hospodaření a kácení. Fond měl také zajistit pokračování projektu na desetiletí dopředu.

Rok poté 

Nakonec se to odehrálo trochu jinak.

V polovině roku 2023 přišel rozchod zakladatelů. „My jsme se tak nějak rozešli v tom, co bychom chtěli dál dělat s firmou,“ vysvětluje Richard Krajník. „Filip řekl, že už nechce  pokračovat a chce se věnovat svým projektům. Rozešli jsme se v dobrém, nerozešli jsme se, že bychom se rozhádali.“

Filip Hradil na dotazy magazínu Reportér nereagoval. V již zmíněném podcastu vysvětloval, že se cítil na pokraji vyhoření. Pokračující kritika a nutnost věnovat projektu téměř veškerý čas včetně víkendů na výsadbách začaly podle něj stěžovat jeho hlavní podnikání – svatební salon. V červenci 2023 proto převedl svůj poloviční podíl ve společnosti PlanetWe Rewild, která za projektem Sázíme Česko stojí, na Richarda Krajníka.

Od sázení stromů však Hradil neodešel úplně. Pod názvem Sustainable Squad založil stejnojmenné společnosti v Česku a Singapuru a začal vybírat peníze na sázení stromků v rozvojových zemích. Za 350 tisíc korun natočil nové video ve stylu emotivního apelu – se slzami v očích v něm opět vyprávěl o vymírajících druzích, extrémním suchu a požárech lesů, tentokrát však v angličtině a s herci. Divákům nabízel možnost to změnit příspěvkem osmnácti eur na deset sazenic (asi 45 korun za jeden stromek). Tentokrát však reklama na zahraniční publikum nezafungovala.

„Myslel jsem si, že všechno pojede na autopilota a ve výsledku mi bude stačit možná jedna asistentka, která bude odpovídat na e-maily,“ vysvětloval Hradil v podcastu. „Ale měli jsme návratnost reklamy ne pěti- nebo desetinásobnou, ale jen desetinovou…  A já potřeboval dvojnásobnou návratnost, aby to bylo na nule a pokryly se náklady na sázení stromů.“ Projekt s ambicí vybrat peníze na miliardu stromů v zemích jako Keňa, Etiopie a Brazílie dal po několika měsících k ledu.

Nový směr 

Společnost PlanetWe Rewild a projekt Sázíme Česko tedy zůstaly jen Richardu Krajníkovi. Zatímco loni neměli se společníkem jasno, jak projekt rozvíjet, zda budou neziskovka, nebo byznys, teď má sám odpověď jasnou: „Byznys. Jsme IT marketingová firma, co sází lesy,“ říká nyní jednoznačně Richard Krajník. Firma se víc věnuje spolupráci s e-shopy, kterým nabízí doplněk umožňující zákazníkům jedním kliknutím přidat vysazení stromu ke své objednávce. Firmám nabízí objednat výsadbu stromů jako teambuildingy nebo firemní eventy v lese. „Za tyto služby si necháváme platit ve ‚stromech‘,“ vysvětluje Krajník s tím, že hlavní vize zůstává stejná – sázet víc zdravějších lesů.

Plánovaný nadační fond, který měl garantovat dlouhodobou ochranu vysazených stromů, nakonec nevznikl. Místo toho společnost koupila dva lesní pozemky, které osázela. „Došel jsem k tomu, že takhle je to vlastně správné rozhodnutí. Jako s. r. o. můžeme za daleko kratší čas a efektivněji udělat víc dobra, vyprodukovat daleko víc pro přírodu než nadace nebo nezisková společnost,“ říká Richard Krajník.

Největší část stromů však firma stále sází díky příspěvkům od jednotlivců a s pomocí dobrovolníků během jarní a podzimní sázecí sezony. Po kritice vysoké ceny 69 korun za strom firma cenu ještě zvýšila na 87 korun. Krajník to zdůvodňuje tím, že nesází jen s dobrovolníky, ale i s profesionály, a také rychle rostoucími náklady v lesnictví v posledních dvou letech.

„Vymýšlí si a v podstatě lžou, to se už nedá ani jinak komentovat,“ říká k tomu Tomáš Vrška. Vystudovaný lesní inženýr a ekolog, který se přes dvacet let věnoval zkoumání pralesů, vede Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, spadající pod Mendelovu univerzitu v Brně. Už loni projekt přirovnával k prodejcům nádobí, kteří ohlupují seniory předraženými hrnci, protože laikové neznají zákon o lesích a nevědí, o co se musí majitel lesa postarat a jaké jsou obvyklé postupy a ceny při péči o les. „Ceny sazenic jsou letos stejné nebo nižší než loni kvůli jejich nadbytku na trhu. Když si vezmeme sazenici a práci okolo, celkové náklady na výsadbu jednoho stromu jsou dokonce nižší než v loňském roce. Zvýšení ceny na 87 korun je proto ještě nemorálnější, než bylo původních devětašedesát korun,“ dodává Tomáš Vrška.

Kritika zevnitř

Po raketovém startu projekt Sázíme Česko narazil, zdá se, na zemskou přitažlivost. Stejně jako jeden ze zakladatelů odešel budovat nový sázecí projekt, i nadšení původních spolupracovníků postupně vyprchalo. Výběr peněz od lidí zeslábl, výtěžnost reklam na sociálních sítích významně klesla, a to i během klíčové vánoční kampaně. Z původního týmu kromě Richarda Krajníka nezůstal nikdo.

Jedním z těch, kdo nyní otevřeně mluví o vystřízlivění, je Josef Salač, vystudovaný krajinný architekt. Začínal jako dobrovolník, následně si ho majitelé najali jako odborníka na plánování výsadeb a kontrolu kvality práce. Začátkem listopadu zveřejnil kritickou recenzi na stránkách projektu na facebooku a googlu. Píše v ní, že Sázíme Česko nemělo na začátku vůbec žádný odborný plán, jak, co a kde sázet – vše byl údajně jen marketing. Přestože připravil postupy a strategii rozvoje, jak sázet a budovat lepší lesy, za dva roky se podle něj nic zásadního nezměnilo. „Naprostá většina peněz jde kromě sazenic na marketing, IT automatizaci a obchod,“ napsal.

Salač se rozhodl vystoupit, protože získal pocit, že jej zakladatelé projektu využili jako fíkový list. „Já jsem přišel, když jim teklo do bot a potřebovali zachránit před oprávněnou kritikou. Kdybych na začátku nepřišel, tak by to možná celé skončilo,“ vysvětluje. V roli kontrolora výsadeb fungoval zhruba půl roku, pak ustoupil do pozadí a spolupracoval jen nárazově. Plán věnovat se nevýdělečným lesům zvláštního určení skončil podle něj v koši, dál se sázelo v hospodářských lesích. Ve firmě se začalo šetřit a on měl být odměňován za zajištění co nejlevnějšího sázení. To však odmítl. Jako odborníka na výsadbu ho projekt představoval v tiskových zprávách a na webu, než si vyžádal, aby ho vymazali. V listopadu po něm na webu zbyla jen ikona bez jména, avšak s jeho původním citátem, že pomáhá s odborným vedením výsadeb a navrhuje skladbu nového lesa.

Zakladatel projektu Richard Krajník k tomu říká, že se s Josefem Salačem nerozešli úplně v dobrém, nepohodli se na jednom lesním projektu a následném vyúčtování. Jeho kritika prý není relevantní, protože pro Sázíme Česko pracoval jen externě a čím dál míň hodin. „Neměl přístupy do našich systémů, neměl ani firemní e-mail, nemůže naši práci hodnotit, když do ní úplně nevidí,“ říká Richard Krajník. Josef Salač připravil metodiku, jak sázet kvalitnější lesy, ale další komunikace s vlastníky lesů už údajně probíhala bez něj. Sázíme Česko podle Krajníka spolupracuje s více odborníky včetně lesních hospodářů, jejichž jména však nechce veřejně uvádět právě kvůli negativní publicitě okolo projektu.

Ne zcela pozitivní zkušenosti s projektem však popisují i další bývalí spolupracovníci. „Na začátku jsem přišla enormně nadšená, že se můžu angažovat v něčem, co má hlubší smysl a pomůže planetě,“ vzpomíná bývalá správkyně sociálních sítí projektu Sázíme Česko. Po roce odcházela zklamaná. S odstupem po jedné z výsadeb se jí ozvala dobrovolnice, která při hledání svého stromku objevila velké množství uschlých nezasazených sazenic. Když se poté ptala vedení, co se na místě stalo, dostala odpověď, že „to kluci už vyřešili a zasadili“ – což nebyla pravda. Na sociálních sítích měla mazat kritické komentáře lidí, kteří se pídili po detailech fungování projektu a často se ptali po svých předplacených stromcích. „Neustále jsem odpovídala na dotazy o sazenicích objednaných před rokem a půl. Když jsem se ptala, co těm lidem říct, bylo mi řečeno, ať si odpověď  vymyslím sama,“ dodává. Ve firmě prý všichni věděli, že hlavním důvodem zpoždění není špatné počasí, jak se tvrdilo, ale nedostatek peněz a lidí.

Nové plány

Richard Krajník vysvětluje, že mazali jen negativní příspěvky pod reklamami a komentáře od internetových trollů. Ke zpoždění výsadeb podle něj docházelo kvůli špatnému počasí: během pár jarních či podzimních víkendů prostě nestihli všechno zasadit. Dnes by podle něj měly být všechny zaplacené sazenice z předchozích dvou let už v zemi. Pokud se ozývají lidé, že nemají informace o tom, co se stalo s jejich příspěvky, mohou za to technické problémy. „Na jaře jsme přecházeli na jiný systém a bohužel jsme to pokazili,“ přiznává Krajník. „Asi pět až deset procent zákazníků kvůli tomu nedostalo zprávu s GPS souřadnicemi pozemku, kde jsou jejich stromky už vysazené,“ doplňuje.

S projektem má Richard Krajník další plány. Chce se více zaměřit na sázení s firmami než na individuální dárce a případně expandovat do zahraničí. Pro majitele lesů připravuje portál napojený na katastrální mapy, v němž by měli zjistit, jaké mají pozemky a co by na nich měli sázet. Loni si totiž objednal průzkum, z něhož vyšlo, že v Česku je spousta drobných vlastníků, kteří se o svůj les aktivně nestarají, protože často ani nevědí, kde ho mají.

Epilog 

Z původního příběhu dvou mladých mužů, kteří před dvěma lety začali zachraňovat lesy, zůstal jen jeden.

Projekt Sázíme Česko, původně prezentovaný jako revoluce v přístupu k hospodaření v lesích a životnímu prostředí, dnes Richard Krajník profiluje jako „IT marketingovou firmu, co sází stromy“. Plánovaný nadační fond pro ochranu vysazených stromů nevznikl. Projekt dál spoléhá na příspěvky od veřejnosti a nezištnou pomoc dobrovolníků, zatímco část bývalých spolupracovníků kritizuje tenkou hranici mezi environmentální iniciativou a greenwashingem, tedy lakováním byznysu nazeleno ve snaze vydělávat na rostoucím zájmu o ochranu lesů. „Lidé, co do projektu naskočili, měli čisté úmysly a chtěli jen pomoct přírodě,“ říká krajinný architekt Josef Salač. „Pokud by to skončilo špatně, napáchá to škody na důvěře v podobné iniciativy a lidi už příště nebudou chtít do podobných projektů investovat,“ uzavírá.