Český sbor v srdci New Yorku

Vystoupení Pražského filharmonického sboru na Times Square bylo součástí Českého týdne v New Yorku. A ten je zas součástí, respektive úplným vrcholem Roku české hudby. Letos totiž uplynulo 200 let od narození Bedřicha Smetany, taky 170 let od narození Leoše Janáčka, 150 let od narození Josefa Suka – a tak dál, je toho víc, „čtyřkové roky“ jsou pro českou hudbu enormně významné.

V rámci Roku české hudby se už odehrálo na dva tisíce koncertů, výstav, přednášek a dalších akcí – ale New York je prostě vrchol, hlavně proto, že Česká filharmonie tu dostala takzvanou rezidenci v Carnegie Hall. Což znamená tři koncerty v řadě, a to je monstrózní úspěch, letos se něco takového kromě Čechů povedlo jen Vídeňské a Berlínské filharmonii.

Spolu s prvním českým orchestrem přijel do Carnegie Hall, jednoho z nejslavnějších koncertních sálů světa, právě i Pražský filharmonický sbor. Celkem osmdesátičlenné těleso má (s filharmonií) na programu Janáčkovu Glagolskou mši, monumentální dílo, které patří k naprosté klasice a které se v Americe od českých hudebníků tak trochu očekává.

Ale pozor, sbor letos v Carnegie vystupuje i samostatně, bez orchestru. Což je vůbec poprvé v jeho devadesátileté historii. Zazpívá výhradně český repertoár, kromě Dvořáka, Janáčka a Martinů taky Petra Ebena nebo Jana Nováka, na což je sbormistr Lukáš Vasilek podle svých slov hrdý, půjde o svého druhu experiment.

Suma sumarum, klíčová je Carnegie, středeční vystoupení na Times Square bylo spíš zpestřením – pro sbor samotný, ale hlavně pro Manhattan, jeho obyvatele i návštěvníky. Program byl naplánovaný (jen) na dvacet minut: v New Yorku je zima, tři, možná čtyři stupně. A nikdo nechtěl riskovat, že by sboristi před koncerty v Carnegie nastydli. Nicméně i se zvukovou zkouškou zpěváci nakonec stáli na schodech skoro hodinu.

Zazněly americké spirituály a gospely, třeba slavný Ev’ry Time I Feel the Spirit nebo My Lord, What a Mornin‘, druhý zmiňovaný v úpravě Henryho T. Burleighe, Dvořákova žáka a muže, který českého skladatele seznámil s černošskou hudbou. Ke konci zazněla i Dvořákova Goin‘ Home, což je úprava ústředního motivu Novosvětské. Text k melodii napsal další Dvořákův žák, William Arms Fisher. Odměna za chlad na schodech byla nakonec značná, Američané jsou nadšené, bezprostřední publikum dychtivé aplaudovat.