8. prosince 2024
Reportér 12/24 · Číslo 124
Holokaust, víra v komunismus, prozření srpna 1968 i emigrace. Životní příběh jako z učebnice dějin
Zvětšitfoto: použito se svolením Kateřiny Blumové
Šestadvacetiletou referentku podniku Centrotex navštívili v roce 1980 dva muži od Státní bezpečnosti a nabídli jí spolupráci. Potřebovali, aby jim donášela na rodáka z Mukačeva, který po roce 1948 emigroval do Paříže a zásoboval pražské obchody Tuzex na tehdejší poměry luxusní francouzskou módou. Životní příběh Kateřiny Blumové a jejích rodičů, kteří po válce s nadšením propadli komunismu, zrcadlí moderní dějiny této země jako málokterý jiný.
O svém židovském původu neměla Kateřina Blumová tušení až do doby svého dospívání. Uvědomila si jej, když se začala ptát rodičů na témata, o kterých se doma nemluvilo – například proč nemá prarodiče z otcovy strany…
Paľo Blum vyrůstal na Slovensku, kde jeho otec – Kateřinin dědeček – pracoval na ředitelství Lázní Piešťan. Rodina se nehlásila k náboženskému vyznání ani k sionismu, židovské svátky slavila jen formálně. „Můj tatínek byl svou matkou veden ke sportu. Jezdíval s ní na lyže do Alp, závodně šermoval a plaval, byl členem legendárního židovského klubu Bar Kochba. V roce 1938 dokonce překonal československý rekord na 100 metrů znak,“ říká Kateřina.
Jejímu otci v té době bylo sedmnáct a neměl ponětí, k čemu se schyluje. Až po vzniku Slovenského státu a zformování polovojenské Hlinkovy gardy se odehrála příhoda, která mu otevřela oči: „Maminka ho poslala nakoupit, ale dlouho se nevracel. Když přišel domů, vyděšeně se svěřil, že ho hlinkovci zastavili, přivázali ke sloupu a dali mu na krk cedulku ‚Som smradľavý Žid‘,“ vyprávěla předloni jeho dcera Kateřina školákům z pražského sídliště Kamýk.
V dubnu 1942 vypravili nacisté z Piešťan transport, do něhož museli nastoupit i Kateřinini prarodiče. „Byli zavražděni i s dalšími příbuznými v plynové komoře, nejspíš v Osvětimi, víc nevíme,“ říká vnučka Kateřina.
Jejich syn Paľo byl umístěn do 6. židovského pracovního praporu v Seredi – mladí židovští a romští muži byli za války využíváni jako levná pracovní síla. V roce 1943 odtud utekl a přidal se k partyzánům v rámci tatranské jednotky Čapajev, která se později na Ukrajině připojila k armádě Ludvíka Svobody.
V květnu 1945 se Paľo Blum dostal jako voják osvoboditel do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu sociálních a politických nauk. Tady se seznámil se svou pozdější ženou Růženou Doležalovou – dívkou ze sedlácké rodiny na Vysočině, která v sedmnácti letech utekla od svého autoritativního otce do hlavního města.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
