Rudý Ďábel z Moravy. Stoletý Antonín Fajkus byl za války stíhacím pilotem legendární perutě

Bylo mu sto let, žije v pečovatelském domě v Chicagu v USA a plynulou češtinou mi sdělí: „Jmenuju se Antonín Fajkus.“ Pak začne vyprávět fascinující příběh: jde totiž o zapomenutého veterána s českými kořeny, který za druhé světové války bojoval na straně Spojenců. Antonín „Anthony“ Fajkus létal na amerických stíhačkách v Pacifiku, a to v rámci legendární perutě Rudých ďáblů.

Jak jsem se k němu dostal? Systematicky hledám Čechy, kteří se účastnili války. A v místech jako Chicago a Iowa, kde stále žije početná krajanská komunita, je pořád šance, že bych mohl někoho najít. Když jsem tam letos v létě přijel, jeden český krajan o mně napsal na sociálních sítích a náhodou se mu ozvala známá. Že prý její příbuzný má sto let, narodil se v Československu, mluví česky, ale nemá si s kým rodnou řečí povídat, a tudíž bude vděčný za návštěvu. Ještě zmínila, že létal za války jako stíhací pilot. 

Nejprve jsem se domníval, že půjde o krajana, jehož rodiče přišli do Spojených států dlouho před válkou a že umí česky maximálně pár slov. To byl ovšem omyl.

Stíhač versus Zero

Antonín Fajkus se narodil na jižní Moravě, ve vesnici Lipov na Hodonínsku. Rodinu zasáhla hospodářská krize, a tak se za první republiky rozhodli zkusit život za mořem. Přestěhovali se do Chicaga, města s tradičně početnou českou komunitou, starostou tam byl ostatně dva roky kladenský rodák Antonín Čermák. Fajkusovi byli aktivní v Sokole, ctili české tradice a angažovali se v krajanském životě. Pak přišel japonský útok na americkou základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech v prosinci 1941…  

USA byly ve válce a potřebovaly vybudovat velkou armádu. Úřady mobilizovaly, současně se snažily najít dobrovolníky. A právě plakát v centru Chicaga přilákal i československé občany Antonína Fajkuse a jeho bratra Miroslava. Oba chtěli do letectva, náboráři však přijali pouze Antonína. „Měli jsme sice dobrou fyzičku z cvičení v Sokole, ale bratrovi našli lékaři bílkovinu v moči a to znamenalo odmítnutí k letectvu,“ vypráví. Bratři se tak rozdělili. Miroslav skončil u obchodního loďstva, zatímco Antonín začal výcvik na pilota: trval téměř rok, nejdříve se učila teorie, následovaly lety na simulátoru a cvičných strojích.