Trump chce Ameriku udělat „znovu“ skvělou. USA jsou ale jedničkou nepřetržitě přes sto let

Udělejme Ameriku znova skvělou či ohromnou, „Make America Great Again“. Tento slogan už dnes není pouhým heslem, ale názvem celého hnutí, jehož hlavou je Donald Trump, jenž se v lednu 2025 vrátí do křesla prezidenta USA. Média, politiky i veřejnost v různých částech světa dráždí slova „Great“ nebo i „America“ kvůli sebestřednosti. U ekonoma by však mohlo vyvolat nesouhlasnou reakci spíše slovo „again“, tedy „znovu“.

Spojené státy totiž byly a jsou více než sto let největší ekonomickou silou světa a nic nenasvědčuje tomu, že se to v dohledné době změní. Tak jaké „znovu“?

Už zhruba v době, kdy se předkové Donalda Trumpa natrvalo přesunuli z Evropy do Spojených států, tedy na začátku 20. století, se severoamerický region začal posouvat na pomyslný nejvyšší stupínek, pokud jde o ekonomickou sílu. První světová válka zdecimovala Evropu, USA se naopak plně ujaly ekonomické dominance. Pak přišel další globální konflikt, druhá světová válka – na jejím konci, což byl ovšem extrémní moment, představovalo americké hospodářství dokonce celou polovinu globální ekonomiky, zatímco Evropa a Japonsko byly v troskách. S poválečnou rekonstrukcí se začaly zmíněné regiony ekonomicky opět zvedat, pořád však platí, že posledních padesát let osciluje hospodářství USA zhruba kolem hodnoty čtvrtiny celosvětového HDP. Tato stabilní pozice je skutečně obdivuhodná. Jiné části světa totiž procházely fázemi rozmachu, stagnace a ústupu ze slávy, pouze USA zůstávají stabilně na pozici světové jedničky a s neměnným podílem. Žádná událost 20. století a zatím ani 21. století pozici Spojených států neohrozila, někdy ji dokonce spíše posílila. Jde o jednu z velkých amerických předností: přizpůsobit se i negativnímu ekonomickému šoku a vyjít z mnoha krizí ještě silnější. Čímž se odlišuje od ostatních regionů.

Kde je Japonsko

Již na konci 19. století se USA staly průmyslovou velmocí číslo jedna. Ve srovnání s britským průmyslem a vlastně celou Evropou měly několik předností.

První výhodou byly bohaté zásoby surovin od uhlí přes rudy až po ropu: tato naleziště se nacházela na více místech Severní Ameriky. Druhým faktorem byl velký trh propojený železniční infrastrukturu, což umožnilo masovou výrobu, která může být efektivnější než malovýroba. Zatřetí: americký průmysl těžil z toho, že země nasávala miliony migrantů, kteří dodávali jak levnou pracovní sílu, tak v některých případech to nejcennější – mozky vynálezců a inovátorů. Právě skutečnost, že USA byly a stále jsou nejatraktivnější zemí pro všechny schopné a nadané na celém světě, má zásadní dopad na rozvoj a technologické inovace. Od začátku 20. století vynikaly USA v množství udělených patentů. Vedle Američanů jako Alva Edison či Henry Ford je získávali rodáci z Evropy Nikola Tesla či Graham Bell. Tuto dominanci v patentech si USA udržely až do osmdesátých let 20. století, když jim na druhé straně Pacifiku začala narůstat asijská konkurence. První přišli Japonci, pak je doplnili i Korejci a poslední dekádu se největším rivalem stala Čína.