Na Mikuláše dřív chodíval vesnicí celý průvod, někdy i dost divoký

Kdy a kde se vlastně vzala tradice Mikuláše, čerta a anděla, kteří chodí k dětem?

Už v pradávných dobách naši předci vnímali čas adventu, který je nejtemnější částí roku, jako dobu, kdy se prolínají světy živých a mrtvých a na náš svět se dostávají různé záhrobní bytosti a příšery. Z toho vyšla tradice, že v adventním čase chodily různé maškary, které strašily lidi. S příchodem křesťanství se celá řada těchto zvyků ztotožnila s jednotlivými světci. Do toho patří i svatý Mikuláš.

Z jaké legendy vycházel?

Ty legendy byly dost drastické. Jedna praví, že ještě za jeho života se jistá šlechtická rodina dostala do dluhů a jejich třem dcerám hrozilo, že je otec prodá do nevěstince. Aby se dívky nemusely živit prostitucí, svatý Mikuláš jim tajně do okna házel peníze a tím je zachránil od osudu padlých žen. Další legenda souvisí s tím, že svatý Mikuláš zázračně vzkřísil tři děti, které zlý hostinský zabil a naložil jejich maso do sudu se solí, aby je mohl podávat hostům.

Jakou podobu měl tento svátek původně a jak se v průběhu dějin měnil?

Dřív například neobcházel po domech jen Mikuláš, ale i další světci, třeba svatá Barbora nebo svatá Lucie. Postavy chodily vždy v předvečer daného svátku, protože pro naše předky den začínal po setmění předchozího dne. Ze stejného důvodu se i pochůzky svatého Mikuláše konají v předvečer jeho svátku.

Jaký měly tyhle obchůzky smysl?

Postavy světců měly lidi připravit na příchod Vánoc a měly je vyzývat ke zpytování svědomí, pokání a k dodržování půstu. Dohlížely i na to, zda jsou děti zbožné – původně je totiž světci vyzývali k modlitbě, dnešní recitování básniček je až důsledek sekularizace druhé poloviny 20. století.

Nosil Mikuláš i v dřívějších dobách dětem dárky nebo sladkosti?

Ano, dával jim dárky, které měl podstrčené od rodičů, stejně jako dnes. Celý mikulášský průvod byl od středověku do poloviny 19. století velice početný, často připomínal masopustní průvod a mělo to velmi rozpustilý ráz. Byla to někdy taková divočina, že po stavení něco rozházeli nebo rozbili a domácí pak byli rádi, když zase odešli.

Takže po dětech vyžadovali zbožnost, ale sami zlobili. Jaké další postavy v průvodech byly?

Základ tvořil Mikuláš s andělem a čert, jako protipóly dobra a zla. Někdy těch čertů bylo víc a byli zdrojem největší neplechy. Nosili s sebou metlu a děti, které se neuměly pomodlit, tou metlou zpráskali. Případně zlobivé dítě vzali do pytle a vysypali je venku někde na mezi, náležitě vyděšené. Chodila s nimi i postava smrtky, která svým hrůzostrašným zjevem měla vyzývat k rozjímání nad pomíjivostí pozemského života. V čele průvodu chodila postava Ruprechta, což byl takový moderátor, vyvolávač, který průvod řídil. Výjimkou nebyly satirické postavy jako sedlák se selkou, lidé převlečení za různá zvířata a tak dál. Hráli také rozpustilé scénky na ulicích. Od druhé poloviny 19. století už začali chodit jen Mikuláš, čert a anděl, protože majitele domů začala ta divoká zábava obtěžovat. Často totiž ve stavení i něco ukradli.