All inclusive

Byl to jeden z prvních případů v psychiatrické praxi MUDr. Lydie Svitákové. Pěknej mužskej, pomyslela si neprofesionálně, když ho přijímala na oddělení. Vypadá trochu změkčile, jako mouchy, snězte si mě, ale kdoví, teď je chudák přece opravdu vykolejený. Vždyť se mu zabila manželka a sám sebevraždu nezvládl, ale možná že si podvědomě aplikoval moc nízkou dávku morfia. Parasuicidium, tedy demonstrativní sebevražda, kterou nemyslel vážně? Rozený lúzr, který si jen netroufal vzepřít se manželce? Co se jen veze a nikdy nic nedotáhne? Nesmím si vytvářet předčasné domněnky, napomenula se důrazně. Je to špatně z profesionálního i lidského hlediska. Ani zatím nevíme, proč si jeho žena vzala život.

Při prvním sezení ale nedokázala vůbec nic zjistit. Matouš Kintera, molekulární biolog a genetik, s ní naprosto odmítal komunikovat – vypadalo to nejspíš na obsedantní či disociativní poruchu. Nesmírně ho zajímalo zpravodajství ze světa a odmítal se odlepit od televizoru. Nepřijímal jídlo ani léky a napil se až pod pohrůžkou, že ho dají na kapačky. V noci podle hlášení personálu téměř nespal.

Na druhém ranním sezení byl jako vyměněný. Až hyperaktivní. A panikařil – reagoval přecitlivěle i přes clonu uklidňujících léků, které do něj přece jen dostali. Mluvil velmi ochotně, i když překotně a nesouvisle. „Paní doktorko, musíte mi pomoct,“ naléhal na ni. „Ta smrtelná kočičí chřipka se už šíří exponenciálně a já vím, co za tím je. Sice netuším, jak by se dala zneškodnit, ale chci navést odborníky na správnou stopu. Nikdo zatím neví, oč přesně běží. A já jim ušetřím týdny hledání… Potřebuju okamžitě zavolat na Centrum epidemiologie, Péťovi Maškovi, to je můj spolužák, víte, a všechno mu říct… Vždyť oni, prokristapána, úplně tápou!“

Za řeči se celý rozklepal. Manický stav, pomyslela si Lydie, slyšel o té epidemii ve zprávách a domnívá se, že k ní má klíč.

„Slyšíte nějaké hlasy, které k vám mluví?“ zeptala se laskavým tónem.