Terapie i sběr důkazů. V Česku je první centrum, které nabízí pomoc obětem sexuálního násilí

PORT je komplexní centrum pro oběti sexuálního násilí, první svého druhu u nás. Kromě jiného se tu snažíte změnit způsob, jak obětem a přeživším sexuálního násilí pomáhat: komplexně, pod jednou střechou, v bezpečí. Kdy poprvé vás napadlo něco takového zkusit vybudovat?

ProFem původně nabízel pomoc obětem domácího násilí, ale občas k nám přišly ženy s tím, že čelily i násilí sexuálnímu. Jenže my jsme s tímto tématem neuměli pracovat a posílali jsme klientky jinam. Jenže nebylo moc kam.

O jaké době se bavíme?

To bylo kolem roku 2014. Tehdy na toto téma neexistovaly ani žádné akreditované kurzy, kde bychom se to naučili. Naprostý šok pro mne ale byl, když jsme šli na schůzku s mravnostním oddělením krajské policie v Praze. Popisovali nám, jak to u nich vypadá, a sami konstatovali, že přístup k ženám, které se staly oběťmi sexuálního násilí, není ideální. Překvapující to pro mne bylo zejména kvůli tomu, že policie je z podstaty své práce dost otrlá – a i přesto dokázala říct, že co se děje, není dobré.

O čem tehdy policisté například mluvili?

Popisovali nám, jak po výslechu a sběru důkazů u nich na služebně posadí ženu do auta a vezou ji do nemocnice. Jak tam s ní pak uniformovaný policista stojí v čekárně. Jak se k ní chovají doktoři, kteří ne vždycky respektují, čím si prošla. A policie pak ani neví, kam ženu po vyšetření a výslechu poslat. Kdo by jí pomohl. Nechápala jsem, jak je možné, že je systém takhle nefunkční.

Kde sehnat místo

A tak jste se rozhodli vybudovat centrum, kde bude specializovaná pomoc pod jednou střechou. A to od terapie, gynekologických služeb či právní asistence přes výslechovou místnost až možnost sběru důkazů či možnost krátkodobého bydlení.

Přesně tak. Měli jsme možnost odjet do Norska a podívat se do center tohoto typu, která tam provozuje stát. Následně jsme si začali definovat, co všechno by naše centrum mělo mít, mimo jiné jsme se na to ptali i některých našich bývalých klientek. Souběžně jsme řešili i to, jak má vypadat samotný prostor, na čemž jsme pracovali konkrétně s Univerzitním centrem energeticky efektivních budov pod Českým učením vysokým technickým v Praze.

S čím přesně vám ČVUT pomáhalo?

Zdánlivě s detaily, třeba kde máme mít čekárnu, kde záchody, kde má sedět personál, kde se bude sbírat důkazní materiál, kdo může být vedle, kdo nikoli. Tento inovativní program se jmenuje Human Centered Design a při stavbě či rekonstrukci se zaměřuje na potřeby uživatelů. Lidé z ČVUT dělali analýzy, rozhovory s policií, s gynekoložkami…