Sbírám i zachraňuju. Kovář vystavuje staré stroje v někdejší fabrice v Lomnici

Co přiměje člověka koupit chátrající, nefunkční tkalcovskou továrnu z 19. století?

Narodil jsem se jako sběratel. Sotva jsem stál na nohou, začaly mě oslovovat staré věci. Už na základní škole jsem sbíral stará světla, mlýnky na kafe, hmoždíře. Zároveň jsem se naučil trochu pracovat s kovem, čistit ho, leštit a brousit. Později jsem se nadchl pro motocykly, nejdřív samozřejmě pro ty levné, jako byl moped Stadion. Opravovali jsme je, jezdili na nich. A nakonec, to už jsem měl rodinu, tři děti a firmu, mě začala lákat i architektura.

A jak jste dospěl k továrně?

Továrny mě zajímaly, vždyť pominu-li malé živnostenské dílny, každá věc, která se vyrábí ve velkém, se vyrábí v továrně. Tehdy už se mi celkem dařilo v podnikání, založil jsem ve Velkých Popovicích firmu, respektive ateliér, který se věnuje umělecké kovovýrobě a obrábění kovů a pro který jsem postavil dům v anglickém stylu. Jenže když jsem ho dostavěl a měl si ho začít užívat, najednou na mě padla deprese.

Proč?

Z naprostého přetížení, psychického i fyzického. Najednou mi přišlo, že ten dům nemá duši, že je to novostavba, něco jako nevysvěcený kostel, který musí nejdřív načichnout kadidlem, v našem případě smradem ze svařování a z olejů. Říkal jsem si, že jsem měl raději pořídit něco starého. A rozhodl jsem se, že dokud mám ještě sílu a firmě se daří, zkusím originál.

Takže jste začal hledat historickou budovu?

Nejdřív ze všeho jsem začal chodit na přednášky o industriální architektuře. Zjistil jsem, že je hodně mlýnů, v Čechách jich byly tisíce. Potom pivovarů, kterých byly stovky, možná i víc. Dále hamrů (ocelářských či kovářských dílen), objížděl jsem taky lihovary, pivovary. Občas jsem zavadil o zámeček nebo tovární vilu. Tehdy šlo koupit zámeček za 2,5 milionu korun, pochopitelně zdevastovaný.

O jaké době se zhruba bavíme?

Bylo to někdy v letech 2006 až 2008. Tehdy mi přestalo fungovat manželství, novostavbu ateliéru jsem bral jako podvod a hledal jsem něco do budoucna, něco nového. Jednu dobu jsem jezdil na obhlídky každý víkend. Něco bylo na internetu, ptal jsem se mezi lidmi. Nahodile jsem objížděl různá místa. Jezdil jsem po silnicích a koukal, kde zahlídnu tovární komín. Jsou oblasti, kde jich je docela dost, takové zdvižené ukazováčky, které jako by říkaly: „Tady hledej, tady čuchej.“ Taky jsem pravidelně dával inzerci do sběratelského časopisu.

Co jste v inzerátech psal?

Hledám ke koupi továrnu s charakteristickými znaky, s továrním komínem, okny. Protože dost často nám vnucovali zemědělské stavby, ale do JZD jsem nechtěl…

Jak dlouho jste hledal, než jste narazil na bývalou továrnu Mastných v Lomnici nad Popelkou?

Tak pět šest let. Dostal jsem tip od kamaráda sběratele. Nic mi to neříkalo, lokalitu jsem neznal, tak jsem se jel podívat…