Nejlepší je, když se lidem ze skautských akcí nechce domů

Zkrátit slova Skautský institut jako SU, to asi projde jen v Brně, že?

Přesně tak. Oficiální zkratka je logicky SI, ale když jsme zdejší institut před skoro devíti lety zakládali, chtěli jsme se odlišit od toho původního, pražského. A k Brnu prostě patří „su“.

Zaujalo mě, jak výrazně s tím nakládáte třeba v názvech akcí. SU na snídani, SU básník…

On si s tím hraje i pražský institut. Třeba na plechových hrnečkách je nápis PŘIPIJME SI. Ale tady je prostě SU. Lidé se často ptají, jestli je to nějaký skautský ústav. Odpovídám, že jsme jenom jiní. 

Vy sama ale nejste původem z jižní Moravy. Takže odkdy říkáte „su v Brně“?

Od roku 2008, kdy jsem nastoupila na vysokou školu. Člověk místní mluvu rychle přijme, ale asi nikdy se nezbavím obratu „přijdu dýl“, za ten mě tu nesnášejí. (smích)

Skautkou jste odmalička?

Ano, „su skaut“ bych mohla říkat od plenek. Táta vedl oddíl v Liberci, takže jsem se narodila do skautské rodiny a první tábor jsem absolvovala ještě v kočárku. Moje nejstarší vzpomínky jsou ze skautských táborů, kde si mě jako úplné škvrně kluci hýčkali. Byla jsem takový jejich maskot. Do oddílu jako světluška jsem nastoupila v sedmi letech. 

Od té doby vás to nepustilo? Ani v pubertě?

Je to tak, prošla jsem celou skautskou cestu. Úplně malí skauti jsou světlušky a vlčata. Některé oddíly mají i benjamínky, školkové děti, ale není to standard. Od přibližně jedenácti jsou pak skauti a skautky, dospívající jsou roveři a rangers. Oficiálně skautská výchova končí ve 24 letech a pak jsou oldskauti. Ale tak říkáme jen těm už opravdu starším, zasloužilým. Ve čtyřiadvaceti se nikdo jako oldskaut necítí. A tak trochu si pak hledá vlastní cestu – někdo zůstává u oddílu, někdo se zapojí právě třeba v institutu.

Studium mediálního oboru vás pak vedlo k tomu, že jste se začala podílet na propagaci skautu?

Docela dlouho jsem buď spolupracovala na komunikaci různých akcí, nebo jsem tu komunikaci vedla. První významnější bylo roverské setkání Obrok v Blansku, na které mě přizvali jako tiskovou mluvčí v roce 2011. Pak se to nabalovalo, v roce 2015 jsem řídila komunikaci českého kontingentu na světovém skautském jamboree v Japonsku.

Vybrat peníze a zavřít? To ne!

V SU, tedy brněnském Skautském institutu, jste byla zapojená od samého začátku?

Institut v Brně vznikl na jaře 2016 a fungoval po různých kavárnách a vypůjčených klubovnách, kde jsme nárazově dělali přednášky, promítání, diskuse. U zrodu stálo zhruba deset lidí. Tehdejší vedoucí mě oslovila na komunikaci, tak jsem se na podzim přidala. Už tehdy jsme snili o vlastních prostorách, kde bychom akce organizovali. No a na jaře 2017 se podepsala smlouva s městem a dostali jsme do nájmu dům tady na Moravském náměstí. Po velké rekonstrukci jsme v září otevřeli.