Z jeho pohárů pije i norský král. Jeho sklářská huť teď ale stojí, výrobu zastavila voda
14. listopadu 2024
14. listopadu 2024
„Dnes jsme prožili nejhorší den v historii naší sklárny. Teď už bývalé sklárny. Totální destrukce,“ napsal Jiří Kozel v polovině srpna na své stránky. Jejich rodinnou sklárnou v jihočeských Staších se prohnala víc než metr vysoká vlna vody z místního potoka. Zaplavené byly pece, píšťaly, formy, materiál i hotové výrobky. Jiří Kozel měl při pohledu na tu zkázu v očích slzy. „Ale ještě ten večer jsme se jako rodina rozhodli, že to nevzdáme,“ vzpomíná.
V roce 2008 jsem v Norsku kvůli krizi přišel o práci ve sklárně, a než jsem našel jiné místo v oboru, chvíli jsem tam pracoval v porcelánce. Od té doby je to ale můj nejdelší výpadek. Naši huť jsme otevřeli v roce 2011 a jeli jsme celoročně, tavicí pec jsme vypínali vždycky jen na generální opravu. Takže teď už mě svrbí ruce. Ta práce mi chybí, dělám ji celý život. Od srpna jsem se sice nezastavil, čistím a opravuju veškeré vybavení a stroje, ale to není ono. Už bych chtěl vyrábět.
V tuhle chvíli je to velká neznámá. Momentálně dáváme dohromady prostory. Kamarád nám nabídl, abychom se přesunuli dočasně k němu, nad Vimperk na místo zvané U Sloupů, kde funguje penzion a malá zoo. My bychom měli být v jedné z hal. Je ale třeba ji nejdřív upravit pro naše potřeby. A kromě toho se musí připravit veškeré vybavení, které se nám porouchalo nebo bylo zatopené. Rádi bychom to stihli před Vánoci.
Tu se nám naštěstí podařilo opravit. Nová by nás přišla minimálně na tři čtvrtě milionu, což bychom asi dohromady nedali. Když přišla povodeň, byla pec pod proudem a rozžhavená na pracovní teplotu 1 150 stupňů. Naštěstí jsem ji ale dokázal vytáhnout ze zásuvky, ještě než přišla ta nejhorší vlna. Což ji asi zachránilo. Tvrdé materiály vydržely, museli jsme ale vyměnit veškeré izolace. Nateklo i do elektroinstalace, tedy do řídicí jednotky, která pec pohání a drží při životě. Tu jsme taky museli vyměnit.
Chladicí pec, která slouží ke zchlazení hotových výrobků, musíme také opravit. Veškeré žároizolační materiály skončily pod vodou a museli jsme je vyhodit. Nové nejsou úplně nejlevnější. Ale zvládneme to. Hlavní je, že funguje tavicí pec. Pomocná pec, takzvaný truml, už je také zrekonstruovaná a plně funkční.
Momentálně jsme zhruba na 300 tisících. Teď nás ještě čeká oprava chladicí pece a k tomu další a další položky. Ale jinak to nejde. Bez toho provoz neobnovíme.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autorka je na volné noze a baví ji přinášet druhým pozitivní a inspirativní příběhy.