Vypněte, zapněte, přistaňte. Záchranáři na Vysočině si už 3 roky stěžují na nespolehlivé přístroje

Práce záchranářů patří mezi nejstresovější zaměstnání. Každá směna je jiná. Od banálních výjezdů, kdy si někdo stěžuje na vysokou teplotu či na úzkost nebo když si osamělý člověk prostě potřebuje s někým promluvit, až po adrenalinové jízdy proti času. U těch často netušíte, co vás čeká, natož jak dopadnou. Úrazy, porody v terénu, vážné dopravní nehody a infarkty.

U takových případů je vždy jedna věc jistá – času je málo. Potřebujete se rychle dostat na místo, bleskově zjistit, co se děje, poskytnout co nejlepší péči a přesunout pacienta do nemocnice. Musíte být neustále ve střehu. Každá chyba nebo zdržení může mít fatální následky. K ruce máte jen své nejvěrnější pomocníky – batoh se zdravotnickým vybavením a nejdůležitější přístroj, bez něhož záchranáři neudělají skoro ani krok: monitor životních funkcí s defibrilátorem.

Je to takový švýcarský kapesní nůž moderních záchranářů. Monitor umí změřit a průběžně sledovat základní životní funkce – tep, okysličení krve a tlak – a dokáže natočit EKG pro kontrolu, jestli srdce pracuje správně. Defibrilátor pak představuje poslední naději při některých srdečních zástavách. Elektrickým výbojem dokáže člověka vrátit zpět do života nebo upravit nepravidelný rytmus. Přístroje musí také vydržet drsnější zacházení v terénu – rychlou jízdu sanitkou, vibrace ve vrtulníku, špínu ve škarpě u silnice, někdy déšť, jindy vedro na rozpáleném chodníku.

Už jen tento popis naznačuje, co se může stát, když takový záchranářský přístroj nefunguje správně. A o právě takovém problému barvitě hovoří lidé, kteří pracují nebo pracovali v záchrance Kraje Vysočina.

Slepí a hluší

Posádek záchranek, které jezdí s lékaři a lékařkami, je dnes málo. Vyrážejí hlavně ke složitým případům, pokud jsou k dispozici a v dosahu. Optimalizuje se, šetří a hlavně – je to hodně stresující práce ve srovnání s ordinací: zájem lékařek a lékařů o zaměstnání na záchrance tudíž klesá. Nejčastěji proto vyráží zdravotník záchranář s řidičem nebo dva záchranáři. Během komplikovaných výjezdů zásadní kroky konzultují s lékařem na telefonu. Na základě popisu stavu pacienta a naměřených hodnot pak s ním nebo se specialistou domlouvají další postup a dostávají pokyny k podání konkrétních léků.

Na přístroje proto musí být lepší spolehnutí než na nejlepšího kamaráda. Bez funkčního defibrilátoru toho u některých kolapsů krevního oběhu už moc neuděláte. Bez monitoru nenatočíte EKG a nezjistíte, jak pracuje srdce – jste, obrazně řečeno, slepí a hluší. Na přesnosti monitoru závisí diagnóza a postup léčby, tedy zdraví a často i přežití člověka v nouzi.

„Monitor potřebujete mít u každého výjezdu, je to nejdůležitější přístroj z celé sanitky. Bez něj záchranka prostě nemůže fungovat,“ říká lékař s dlouhou praxí na záchranné službě Vysočina. O záchrance už mluví v minulém čase – sám odešel. „Obdivuji ty, kteří zůstali, ale už jim to nezávidím. Jsem rád v teple,“ dodává. Vysvětluje, že práce na záchrance často končí vyhořením. Zvlášť vyčerpávající je kombinace výjezdů, které ve skutečnosti nevyžadují zásah záchranné služby a suplují práci praktiků a sociálních služeb, se setkáváním se smrtí, kterou přes veškerou snahu nelze odvrátit. „A pak se tady u nás dostáváte do situací, kdy ty přístroje nefungují, jak by měly. To ty lidi zlomí. Takovou práci dlouhodobě zvládne jen pár hrdinných jedinců,“ líčí lékař.