Ještě(d) žiju. Jak jsem nevyjel na vrchol a co jsem se dozvěděl o silniční cyklistice

Libereckým náměstím duní hudba, ke které se teď přidává odpočítávání: Tři, dva, jedna… Peloton se za povzbuzování diváků dává do pohybu. „Marku, to dáš!“ zaslechnu hlas kamarádky, která má kousek odtud chalupu.

Jsem nadržený – těžko bych pro své rozpoložení hledal vhodnější slova. Původní termín závodu spláchly povodně, takže byl o měsíc odložen. Netuším, jestli ho zvládnu dokončit, na Ještěd jsem se dosud vyhrabal jen autem nebo lanovkou. Přesto se těším. 

Euforii záhy po startu střídají jiné pocity. Po průjezdu první křižovatkou se silnice začíná zvedat a za cedulí označující konec města už jde do tuhého: z nadmořské výšky 370 metrů šplháme přes Bedřichov do výšky
860 metrů k rozhledně Královka. 

Výhoda je, že cestou nepotkáváme žádné auto. Největším přepychem série Road Classics, která se snaží podobat nejslavnějším cyklistickým závodům, je totiž dopravní uzavírka. Serpentiny klikatící se k vrcholům Jizerských hor máme sami pro sebe.

Půlkilometrové stoupání překonáváme během prvních jedenácti kilometrů. Dohromady trasa měří 109 kilometrů a vůbec netuším, jestli mám šanci ji zvládnout a přežít. Nejde ani tak o vzdálenost, jako spíš o celkové převýšení: 2 350 metrů. 

Vzhůru na Knajpu!

Na silničním kole jsem neseděl snad čtyřicet let – od dob svého dětství a mládí, kdy byla „závodnička“ generačním hitem a sehnat něco jiného než kolo značky Favorit nebo Eska bylo takřka nemožné. Jakmile se to změnilo, pořídil jsem si horské kolo, poslední dobou nejradši jezdím na pohodlném městském kole. Teď se opírám do pedálů vypůjčeného silničního speciálu, který prý stojí přes sto tisíc korun. Užívám si elektronickou přehazovačku, která ze změny převodu dělá bezstarostnější a rychlejší operaci. A především cítím, že se mi šlape snadněji, než jsem zvyklý ze svého bicyklu s těžším rámem, na jehož nosič obvykle ještě připevňuju brašny.

Za Královkou nás čeká sjezd do Josefova Dolu (581 metrů nad mořem) a vzápětí další, tentokrát osmikilometrové stoupání. Končí u kiosku Knajpa na jizerskohorském hřebeni – ve výšce 987 metrů.