Průšvih jménem digitalizace stavebního řízení. Kdo za něj může a proč bude náprava bolestivá  

Horké léto začalo pro Piráty už v polovině května. Tehdy se do Hradce Králové sjeli klíčoví státní úředníci a zástupci obecních úřadů, aby tu jako každý rok diskutovali o roli internetu ve státní správě. V kongresovém centru Aldis vládla vypjatá atmosféra. Problematických témat se našlo víc, tím hlavním byla ale digitalizace stavebního řízení. Především nový systém pro úředníky stavebních úřadů, který se měl během několika týdnů stát jejich jediným možným pracovním nástrojem. 

Od listopadu, kdy ministerstvo zakázku narychlo zadalo, sílilo podezření, že budou problémy. Systém téměř nikdo neviděl a na obecních úřadech nevěřili, že bude fungovat bez problémů, jak je ubezpečoval stát. Hlavní show se tak v Hradci očekávala hned první den po obědě, kdy měl šéf odboru digitalizace na ministerstvu pro místní rozvoj Petr Klán předvést, jak program funguje.

Mladý Pirát propojil počítač s velkou kongresovou obrazovkou. Úřednický systém, do něhož se zřejmě přihlásil pod přístupovými hesly svého šéfa, ho pozdravil slovy „Ahoj, Ivane“ – a pak zamrzl. Rozchodit se ho už nepodařilo. Pro desítky zaměstnanců obecních úřadů v publiku šlo o důkaz, že pirátské vedení ministerstva není ve věci digitalizace stavebního řízení kompetentní. 

Pískoviště pro úředníky

Brzy po návratu z Hradce rozeslalo ministerstvo pro místní rozvoj úřadům „pískoviště“ – tak, tedy IT hantýrkou, nazvalo testovací prostředí, sandbox, kde si uživatelé mohou systém vyzkoušet. „Tady jsme si měli nejspíš hrát,“ komentuje to tajemník městské části Praha 2 Michal Kopecký, který je zároveň v předsednictvu sdružení tajemníků. Zorientovat se v něm však bylo pro úředníky obtížné. „Mohli jste se na ty stránky dívat, to ano, ale systémem se nešlo nikam proklikat, navíc se prostředí skoro každý den měnilo,“ říká Kopecký. Návod k použití obdrželi úředníci v pátek 28. června. V pondělí 1. 7. už měli začít v novém systému pracovat naostro, začal totiž platit nový stavební zákon a jakékoliv „papírování“ bylo odteď nezákonné.

Na úřadech hned v pondělí ráno systém vyzkoušeli a historky o tom, jaké kousky umí, začaly mezi úředníky rychle kolovat. Michal Kopecký vypráví, že si ráno pokusně založil hrobku na Vyšehradě a jiný úředník mu ji během dne z legrace přestěhoval do Stodůlek. Další problémy byly vážnějšího rázu. Program nekomunikoval s jinými systémy na úřadě, a tak bylo potřeba například každý den ráno zkontrolovat, kdo z desítek žadatelů už zaplatil poplatek za vedení stavebního řízení. Bylo to hledání desítek čísel ve změti všech plateb, jež úřad předchozího dne obdržel. Časem si úředníci lámali hlavu také nad tím, jak je možné, že nikdo nežádá o schválení náročnějších staveb. Je to proto, že všichni velcí stavitelé poslali žádosti ještě před koncem platnosti starého zákona, jak se obecně soudilo, anebo novým systémem „neproleze“ větší objem dat? A jak to vlastně zjistit?