Grog, punč, Dýmající biskup i svařák. Fascinující historie horkých alkoholických nápojů

Sněží, od dřevěných stánků s vánočními světly se line vůně rozmanitých jídel, klobás i falafelu. Silně cítit je ovšem i svařené víno a nejrůznější punče. Na čtyřech mladících stojících u stolku ve sněhu je vidět, že už pár těchto nápojů měli. Pohupují se a hlasitě zpívají jednu z verzí slavné italské písně Bella ciao. 

Adventní trh se nachází na Maria-Theresien-Strasse, kousek od nejstarší části Innsbrucku v rakouském Tyrolsku; je tudíž krajně pravděpodobné, že zpívající čtveřice jsou studenti. Innsbruck se totiž vyznačuje nejen tím, že leží v údolí řeky Inn a obklopují ho vrcholky Alp, ale i tím, že jde o město univerzit a vysokých škol. Na více než sto tisíc obyvatel připadá pár desítek tisíc studentů, což samozřejmě dodává městu mladistvou tvář, „mladé vibes“, jak by se dalo říct v soudobé češtině. A tato masa mládeže představuje v době adventních trhů ohromné množství potenciálních konzumentů svařeného vína a dalších horkých alkoholických nápojů.

Takže s nevelkou nadsázkou řečeno zde svařák teče proudem, nalévá se do zálohovaných hrnků a horký alkohol pak zahřívá různé žaludky, samozřejmě zdaleka nejen ty studentské. Hrnek lze vrátit po každém pití nebo na konci každého večera, ale já se rozhodl, že ho s sebou budu nosit pořád. Rád bych totiž ochutnal co nejvíce různých nápojů, dost možná s podvědomou vírou, že mě to učiní stejně mladým, jako jsou ti čtyři povlávající studenti… Nepřekvapivě se mi omládnout nepovedlo… Avšak aspoň coby jeden z vedlejších produktů testování adventních trhů v Innsbrucku se v mojí hlavě objeví otázka: Jaká je vlastně historie horkých alkoholických nápojů? Zvláště těch, které se pijí před Vánoci?

Hořící uhlíky do vína

„Mně se moc líbí citát amerického spisovatele Williama Faulknera, že civilizace začíná s destilací. Ale já bych to posunul ještě dál – civilizace začíná s fermentací,“ říká barman, publicista a historik barmanství Tomáš Mozr barman, když se ho letos v říjnu, necelý rok po testování adventních trhů v Innsbrucku, ptám na původ a stáří horkých alkoholických nápojů. 

Tomáš Mozr, šéfredaktor časopisu Warehouse #1, spadajícího pod společnost Ultra Premium Brands, současně připomíná, že historii alkoholických nápojů obecně obklopují mýty a legendy, které, jak vtipkuje, zjevně často produkoval někdo, „kdo se probudil po propité noci“. Souhlasí nicméně s mou logickou úvahou, že když se mezi lidmi objevily fermentované, tedy kvašené, nápoje, muselo poměrně rychle, zvláště v chladném počasí, někoho napadnout, že je možné je také ohřát, případně doplnit bylinkami – a že je to dobré. Prakticky jistě je tak tento vynález starší než první písemné dokumenty; ty se v případě svařeného vína datují do dob římského impéria. „Do roku 20 našeho letopočtu,“ píše se na specializovaném webu Les Grappes, věnujícím se vínu. Když to čtu poprvé, vzpomenu si na vtipy na adresu učitelů a autorů začínajících proslovy či články otřepanými slovy „již staří Římané“. Nicméně žerty stranou, zde jsou podrobnosti. Do horkého vína prý Římané dávali med, potom koření (pepř, šafrán, bobkový list) a datle. Tekutina se posléze smíchala s vínem lepší kvality a do ní se vložily hořící uhlíky.