Nejslavnější české auto: Tatra 77 stála majlant, přinesla řadu novinek a zaujala i Hitlera  

Černá kapota Tatry 77a se stříbřitě chromovanými detaily se leskne jako zrcadlo. Charakteristická trojice předních světlometů, prostorná kabina s volantem vpravo i na svou dobu revoluční splývavá záď s ploutví skutečně odrážejí bouřlivé a pohnuté dějiny bývalého Československa a posléze České republiky.

Elegantní luxusní vůz s výrobním číslem 35690, jenž stojí v pobočce Národního technického muzea v Plasích u Plzně, sjel z linek roku 1937 a jeho vlastníkem se stal majitel papíren v šumavských Loučovicích Eugen Porák. Ani pro movitého podnikatele to nebyla žádná láce – tatrovka stála třikrát víc než běžné vozy, kolem 100 000 korun, za což už šlo pořídit i malý domek. Přesto si Porák do fabriky pořídil hned dva tyto modely. Na tehdejší nepříliš husté síti silnic musely působit jako přízraky z budoucnosti. 

Po válce byla továrna rodině zabavena a vůz v padesátých a šedesátých letech prošel rukama několika dalších majitelů, kteří svým dílem tu něco přidali, jinde odebrali – auto dostalo nové úpravy a některé původní díly byly nahrazeny dostupnějšími alternativami, které jej sice udržely v provozu, ale ubraly mu na autenticitě. Roku 1974 naposledy zaparkovalo v Národním technickém muzeu, kde v zuboženém stavu čekalo téměř padesát let, než se mu dostalo odborné péče.

Během náročné devatenáctiměsíční rekonstrukce, jež stála bezmála šest a půl milionu korun, se tatrovce vrátil původní lesk i šarm a letos – u příležitosti devadesátého výročí prvního představení modelu v březnu 1934 – byla zpřístupněna v plaském muzeu (v nejstarší garáži na českém území postavené pro auta se spalovacími motory – vznikla už roku 1912, předtím automobily sdílely místo s koňmi či kočáry). Cílem odborníků nebylo vrátit ji na silnice, ale zachovat její autentickou podobu, s jakou kdysi jako nová opouštěla brány kopřivnické továrny, a připomenout její místo v dějinách. Ostatně spolu s čtyřmi dalšími předválečnými auty se stala národní kulturní památkou.

„Vozidlo díky svému aerodynamickému tvaru působilo při uvedení na trh ve 30. letech minulého století jako zjevení,“ řekl k rekonstruovanému modelu Jakub Pončík, ředitel výzkumu a vývoje Tatra Trucks, nástupce legendární automobilky, kde se dnes vyrábějí už jen nákladní vozy. „Samonosná karoserie ve tvaru kapky a osmiválcový motor s objemem 3 litry, později 3,4 litru dodávaly vozidlu na jedinečnosti a unikátnosti.“ 

Kopřivnický zázrak 

Po svém uvedení v Praze a posléze i na autosalonu v Berlíně a Paříži vzbudila Tatra 77 okamžitou pozornost. Celý svět obdivoval její neobvyklý, splývavý vzhled a technologickou vyspělost. Byla jedním z prvních automobilů, u něhož se aerodynamika stala klíčovým faktorem designu. Konstruktéři Erich Überlacker a Hans Ledwinka se při jeho utváření inspirovali proudnicovými křivkami, používanými v letectví, a tehdy běžný hranatý tvar nahradili hladkými liniemi. Však také byla prvním vozem, jenž se testoval v aerodynamickém tunelu, do té doby využívaném jen pro létací stroje.