Vinařství Obelisk

Veltlín patří do Rakouska, ten u nás nenajdete, říká vinař z Obelisku  

Post Image

Veltlín patří do Rakouska, ten u nás nenajdete, říká vinař z Obelisku  

Play icon
17 minut

foto: Vinařství Obelisk

Nad Valticemi, na místě bývalé služebny pohraniční policie, dnes poutá pozornost moderní architektonicky přitažlivá stavba – Vinařství Obelisk. Projekt, za kterým stojí investor a enolog. Do Rakouska je to odtud necelé dva kilometry. Proto bylo už od začátku jasné, že tady se zaměří na jiné odrůdy, než je typický rakouský Veltlín. A ještě na jedné velmi podstatné věci se majitel František Fabičovic a enolog Filip Lutzký shodli – vína z Obelisku budou suchá.

Veltlínské zelené je typickou odrůdou pro sousední Rakousko. I proto nenajdete ve vinohradech Vinařství Obelisk jedinou hlavu této odrůdy. „Rakousko dělá skvělý veltlín, zajet si pro něj do Poysdorfu je pro nás otázka patnácti minut, naopak sylván u nich téměř nenajdete. A valtický sylván je vyhlášený, už za Rakouska-Uherska to bylo na cenících nejdražší víno. Proto veltlín nechejme Rakušanům,“ vysvětluje enolog Filip Lutzký přeshraniční vztahy a souvislosti.

Podloží, na kterém rostou vinohrady o kilometr a půl dál v Rakousku, je ve Valticích stejné. Rozdílný je ale přístup k výrobě vína. 

„Tady ta čára, co je asi 1,5 kilometru od nás, je pro nás nepropustná. Rakouských vín na naší straně je hodně, naopak moravských vín v Rakousku je velmi málo. Řekl bych, že je to prostě patriotismus,“ uvažuje Lutzký. Rakušané preferují navíc mladá vína. „Už v březnu chtějí pouze nový ročník. Pokud jim někdo dá dvouleté víno, je pro ně staré. Mají rádi svěží, reduktivní vína, častokrát na trochu vyšší síře a to není náš styl.“ 

Rakušané nepatří ani mezi zdejší časté hosty. „Ta hranice je pro ně zeď, nemají potřebu jezdit na naši stranu. Pár hostů z Rakouska jsme tu měli, naše vína jim sice chutnala, ale preferovali mladší a svěží vína, což je jejich typická lokální chuť, kterou ne úplně sdílíme.“ 

Přečtěte si také

Nejdřív svět, pak Valtice  

Když se Filip Lutzký poprvé potkal s Františkem Fabičovicem, byl ještě studentem Mendelovy univerzity. Tehdy pracoval v jednom z valtických vinařství, když se mu podnikatel Fabičovic zmínil o možné spolupráci. Konkrétní nabídka ale zastihla mladého enologa až na Novém Zélandu. „Odjel jsem tam řekněme pracovně, na zkušenou. Byly tři ráno, u nás poledne, když mi pan šéf volal,“ směje se Filip. Každopádně se dohodli a Filip odjel ze Zélandu, už na žádost majitele vinařství, sbírat zkušenosti do Chile a později i do Francie. „To už byla příprava na mé působení tady, pan majitel má rád typické burgundské chardonnay. Byla to obrovská inspirace,“ říká enolog a vinohradník v jedné osobě.

Logicky stál od začátku i u projektu nového vinařství, veškeré technologie si naplánoval dle svých představ. „Dostal jsem důvěru majitele a zaměřil jsem se na technologickou část stavby.“

Podpořte Reportér sdílením článku