Peníze a umění

Investice do umění? Kupujte hlavně to, co se vám líbí

Post Image

Investice do umění? Kupujte hlavně to, co se vám líbí

Play icon
26 minut
Toyen, Sen (1937), Toyen, Spící (1937)

foto: ČTK/Profimedia.cz

Někomu by se mohlo zdát, že jde o silně výnosné odvětví. Můžete slyšet příběhy, jak ten či onen koupil před lety obraz za málo a nyní ho prodal za horentní částku. Jak je to ale doopravdy v Česku s investováním do umění? Jedna ze zásadních rad lidí, kteří tomu rozumějí, zní: nekupujte něco, co se vám nelíbí. Nakonec to nemusí být tak výnosné, ale aspoň budete mít něco, co si rádi pověsíte na zeď.

Hodně lidí za mnou přichází s tím, že se chtějí naučit investovat do umění, a nakonec odcházejí jako sběratelé, říká Barbora Půlpánová se spokojeným úsměvem. Při práci ji, jak vypráví, víc motivuje láska k umění než k penězům. Bývalá mluvčí ČEZ se totiž rozhodla udělat si z koníčka zaměstnání; po nějakých peripetiích se v Londýně vypracovala na globální manažerku komunikace pro oblast vzdělávání ve věhlasné aukční síni Christie’s. A po dvou letech tamního působení, v roce 2020, se vrátila do Prahy, odhodlaná uplatnit tady, co se naučila v centru světového obchodu s uměním.

Barbora Půlpánová založila platformu EduArt Experience, kde otvírá dveře do světa umění – včetně trhu s uměním – lidem, kteří by si rádi začali budovat svou vlastní sbírku artefaktů nebo o nich uvažují jako o možné finanční investici. A současně o tom nic nevědí a nemají nikoho, kdo by jim poradil. Takže zaplatí dvacet osm tisíc korun a Barbora Půlpánová je za to půl roku vodí po galeriích, kde jim místní kurátoři a galeristé vysvětlují, co a jak a proč dělají, navštěvuje s nimi umělce v jejich ateliérech a organizuje pro ně online setkání s odborníky z celé Evropy; jde většinou o zkušené kurátory a poradce, které si na výpomoc najímají významní sběratelé, galeristé, muzea i korporace. Anebo s klienty Barbory Půlpánové debatuje například Angličan Craig Hollingworth, který před sedmadvaceti lety začal budovat sbírku se dvěma tisíci liber. Zakoukal se do práce tehdy neznámého streetartového výtvarníka Banksyho – dnes je Banksy světová celebrita a Hollingworthova sbírka čítá asi tisíc děl slavných autorů.

„Nepřednáším jim dějiny umění, k tomu má každý spoustu jiných, snadno dostupných možností,“ vysvětluje Půlpánová. „Snažím se jim představit celý ekosystém trhu s uměním a pomoci jim navázat užitečné kontakty. A získají zážitky, ke kterým by se jinak těžko dostávali. Působivé jsou například návštěvy ateliérů; každý nemá možnost nechat si vysvětlit od umělců přímo na jejich pracovišti, jak přistupují k tvorbě.“

Mezi klienty EduArt Experience nepřevažují ženy ani muži. Většinou jsou ve věku mezi 35 a 50 lety a pracují v managementu velké firmy. Za čtyři roky jich programem prošlo asi sto čtyřicet.

Přečtěte si také

Umění v bance

Klienti, kteří využívají služeb Mariny Votrubové a Valérie Horváth, jsou trochu jiní: většinou jim bývá nad padesát let, jsou to muži, majitelé firem nebo topmanažeři ve velkých korporacích. I když Marina Votrubová poznamenává, že přibývá čtyřicátníků, kteří dobře prodali svou firmu, najednou mají dost volných peněz, snad i volného času a rozhodli se, že začnou sbírat výtvarné umění.

Marina Votrubová má na vizitce pod svým jménem napsáno Art Consultant a Art Banking. Pracuje v privátním bankovnictví UniCredit Bank, kde pečují o lidi, kteří bance svěřili do správy své desítky milionů (přinejmenším). Valérie Horváth, Art Specialist v J&T Bance, sice není formálně zařazena mezi privátní bankéře, ale klienti, kteří se na ni obracejí, patří k těm nejlepším (= nejbohatším), jež banka má. Obě se ve svých bankách starají o „výtvarný provoz“ – UniCredit vydává časopis ArtBanking a pořádá v prostorách privátního bankovnictví výstavy, zatímco J&T má rovnou galerii Magnus, přístupnou veřejnosti, kde momentálně běží výborný cyklus výstav sbírek soukromých sběratelů. A vydává například ročenku Art Report, mapující trendy českého trhu s výtvarným uměním.

Podpořte Reportér sdílením článku