Bratr Kim jde do boje. O podíl na novém pořádku zeměkoule projeví zájem kdejaký politický vagabund

Putinovo Rusko, kdysi Sovětský svaz, veliký bratr malého korejského komunismu, požádal Severní Koreu o vojenskou podporu. Na Putinův režim to vrhá hanebný stín. Na světě možná není stát s ubožejší pověstí, než má Kimova diktatura, prolezlá náboženským a marxistickým blouzněním. Osmdesát let ji vedou stalinští doživotní diktátoři z jedné rodiny. Národ nutí, aby je považoval za bohy. Takového konce komunismu se dožít Marx, hrůzou by oněměl. 

Na jihu Korejského poloostrova vznikla demokratická republika, patřící dnes k nejbohatším zemím planety. Kdo se zajímá o vývoj politických systémů, může oba korejské státy porovnávat. Ačkoliv rozdíly mezi nimi jsou propastné, vyznavače komunistických diktatur to neodrazuje. Jeden národ, na severu marxistický bůh, na jihu demokracie. Dva různé vesmíry. Korea je osm desetiletí trvající názorný experiment, jak to chodí ve svobodě a v nesvobodě.  

Rusko, kdysi Sovětský svaz, velký bratr maličké a bezvýznamné Severní Korey, jde dnes do Kimovy říše s prosíkem, jako by vládce Kim Čong-un nevedl pomatený státeček, nýbrž nějakou opravdu významnou a silnou říši. Putinovy mocenské ambice dostávají tvrdý šrám. Tak špatně už je na tom jeho režim, že bere pomoc od tohoto podivného boha, který nemá nic než to božství a raketu s bombou. Božství má od Stalina, raketu dostal kdysi také od Rusů. Kruh se uzavírá. Kim ale není jediný, s kým se Putin chce spojovat. Pověst nepověst, má rakety, jadernou zbraň a je šílený. To jsou dnes ve světové politice dostatečné ingredience, aby byla Severní Korea brána vážně. Jakékoliv výklady, jestli má korejské vojsko vstoupit, či nevstoupit na Ukrajinu, jsou zbytečné. Rakeťáka Kima nezkrotí nikdo.