Ať rodiče čtou klidně i puberťákům, posilují tím vzájemné pouto

Vzpomenete si, jaká knížka vám pomáhala v pubertě překonat pocit, že vám nikdo nerozumí?

Já naštěstí v pubertě takový pocit nezažila, což bylo dáno i tím, že jsem měla aktivní dětství a dospívání. Rodiče byli zastánci cílené výchovy, takže jsme s bratrem měli spoustu aktivit – chodili jsme do tanečního souboru, měla jsem soukromé hodiny angličtiny a němčiny, každý víkend jsme jezdili na chalupu, kde jsme lyžovali, a v létě se chodilo po Beskydech.

Takže jste neutíkala ke knížkám? Měla jste vůbec na čtení čas?

Od druhého stupně jsem byla zdatná čtenářka. Vyhledávala jsem knihy od Hanny Ożogowské, která psala příběhy pro mládež s detektivní zápletkou, ráda jsem měla i Zbigniewa Nienackého a jeho sérii Pan Samochodzik. Četla jsem česky a polsky. Pocházím z Těšínského Slezska, dvojjazyčnost je v našich rodinách přirozená. Pokračovala jsem pak v devítce detektivkami pro dospělé, ale hltala jsem i životopisnou beletrii.

Jaká kniha pro vás byla zásadní v druhé půlce dospívání, v době kolem maturity?

Mojí iniciační knihou byl v osmnácti Svět podle Garpa od Johna Irvinga. Našla jsem ho u strejdy a zeptala se, zda si ho můžu půjčit. Strejda na mě nejistě kouknul: „Myslíš, že tohle už můžeš číst?“ U nás doma totiž byla knihovna, kde v horních poličkách byly knížky rodičů – pro dospělé. My s bráchou na ně nesahali, byla to taková tichá dohoda mezi rodiči a dětmi. Když jsem Garpa dočetla, byla jsem šokovaná mírou otevřenosti, včetně té erotické.

Tenkrát vám bylo skoro stejně, jako je teď vaší dceři Nině. Co by na Svět podle Garpa řekla ona?

To vám řeknu naprosto přesně, protože už jsem jí ho podstrčila. Přečetla ho a prý se jí to „víceméně“ líbilo. Chápete? Já tu knížku prodýchávala týdny, pro ni byla celkem dobrá! (smích) Je v tom vidět i generační posun: padla spousta tabu, o řadě témat se mluví otevřeně od nízkého věku. Svět podle Garpa dnešním dospívajícím dech nevyrazí.

Je vaše dcera čtenářka?

Zapálená. Už knížky nedoporučuji já jí, ale často ona přichází nadšená z titulů, které já ani neznám. Dělám si pomyslný seznam, co bych si měla přečíst. Chvála Bohu. Dokážete si představit, že matka, která osmnáct let přemlouvá rodiče, aby četli svým dětem, protože jen tak z nich vychovají čtenáře, má sama dítě, co nečte? Takže, Nino, moc děkuji, že jsi čtenářka. (smích)

Předčítejte klidně i puberťákům

Před dvěma lety Celé Česko čte dětem vydalo knihu povídek Kapuce od mikiny, která cílí na náctileté. Co vás k tomu vedlo?

Pro většinu lidí je Celé Česko čte dětem organizací, která šíří myšlenku o blahodárnosti čtení malým dětem. A když se děti naučí samy číst, většina rodičů s předčítáním přestane, což je velký rodičovský omyl.