Jak reportéra Kmentu majznul vicepremiér berlí a na křest jeho knihy přišel boss Spěvák

Jak to vypadalo, když kdysi kolegu reportéra Kmentu praštil berlí místopředseda vlády? A co se dělo, když na křest jeho knihy přišel boss polosvěta Vlastimil Spěvák? Proč Petr Fiala čeká na volební zázrak? A co je v nové knize Jaroslava Kmenty, která se jmenuje Reportérem nadoraz? O tom všem byla řeč v 59. díle podcastu Pravda vítězí.

Podepsal sis rozsudek

„Kolega Čásenský, náš vážený šéfredaktor magazínu Reportér, je na zasloužené dovolené, a to opravdu daleko, takže se budeme v tomto díle podcastu Pravda vítězí muset obejít bez jeho vybraných a vynikajících vtipů. Nicméně místo něj je tady náhrada minimálně srovnatelná, ne-li významnější. Takže tu vítám investigativního novináře, svého kolegu z magazínu Reportér Jaroslava Kmentu.“

„Michale, teď sis podepsal rozsudek. Budeš asi muset odevzdat papíry a tužku.“

„Jasně, skončil jsem, takhle hanebně pomlouvat šéfredaktora… Budu muset odevzdat svoje novinářský papíry.“

A prásk

„Právě jsi vydal knihu Reportérem nadoraz. A mimo jiné tam říkáš, že kniha souvisí s desátým výročím vzniku magazínu Reportér. Část jí tvoří některé tvoje reportáže, které v Reportérovi vyšly. Pak jsou tam ovšem aktuální dodatky a taky rozhovory se studenty. A v nich je historka, kterou jsem fakt neznal. Totiž jak tě Egon Lánský, místopředseda menšinové vlády ČSSD vedené Milošem Zemanem, v roce 1999 před jednáním vlády majznul berlí. Prosím tě, jak se to přihodilo?“

„Egon Lánský udělal chybu, měl účet v Rakousku a tehdy nejenže šlo o porušení devizového zákona, ale byla tam i další věc. Přišli jsme na to, že tam zřejmě padaly peníze jako provize za to, že se jako politik zasazoval o vyřešení sporu nějakého významného podnikatele se státem, což byl střet zájmů.“

„A jak přesně proběhl ten incident?“

„Už jsem na kauze pracoval nějakou dobu a potřeboval se Egona Lánského zeptat. No a vláda tehdy mimořádně zasedala v Poslanecké sněmovně. Lánský byl po operaci křečových žil a nemohl chodit, přijel na vozíku a s sebou vzadu měl berle. Čekala na něj skupinka novinářů, ptali se ho, ale on na nic neodpovídal. Já jsem nešel úplně do první řady, takže jsem byl až několikátý, kdo mu položil dotaz, ptal jsem se, co na jeho kauzu říká premiér Zeman. On se na mě podíval a nejprve chtěl rukou odstrčit můj diktafon, jenže se netrefil. Tak vytáhl hůl, kterou měl v tom invalidním vozíku, a máznul mě po zádech. Kolegové novináři se začali smát a já pak, když odjel, samozřejmě taky.“

Já jsem tady král

„V knize máš i texty o polosvětě a objevuje se v nich boss Vlastimil Spěvák. Mimochodem v zářijovém Reportérovi vyšel článek, v němž jsi mapoval nynější stav českého podsvětí, a velkou část toho článku tvořil tvůj rozhovor právě se Spěvákem: ty jeho odpovědi byly fascinující. Ale já jsem si vzpomněl, jak se Vlastimil Spěvák v roce 2014 zjevil bez ohlášení na křtu tvojí knihy o Radovanu Krejčířovi. V kavárně v pražském obchodním domě Kotva to najednou začalo šumět, vešel dvoumetrový chlap, i já jsem ho poznal a říkal jsem si – ty jo, to je fakt Spěvák. On se smál, mně se trochu chvěly ruce. Ale on tím dával někomu signál, ne?“

„Přesně tak. Nezval jsem ho a v první chvíli jsem si nebyl jistý, proč tam vlastně přišel, jestli třeba nešel jen náhodou kolem. A pochopil jsem to až s odstupem. V té době Spěvák a Radovan Krejčíř neměli a vlastně dodnes nemají vyřešené vztahy. On tímhle aktem, že se objevil na křtu knihy, zamával Krejčířovi na dálku a řekl: Já jsem tady král, dej si na mě pozor.“

„Pro mě to byl úžasný zážitek.“

„Jestli chceš, tak já tě příště na schůzku se Spěvákem vezmu.“

„Úplně nevím, jak bych předtím spal.“

„Mimochodem vsuvka. Když jsem před pár týdny našemu šéfredaktorovi sdělil, že mám schůzku s Vlastimilem Spěvákem, tak mi začal říkat: Jako kde bude ta schůzka? Jak dlouho tam budeš? Dej mi hned vědět, jak skončí.“

Polepšenej mafián

„V tom tvém článku o Spěvákovi pro mě bylo ještě super, že zatímco jiní lidé z polosvěta platí pořád v hotovosti, tak on vytáhl mobil a platil jím před tebou v kavárně.“

„Já taky čekal, že z kapsy vytáhne ruličku bankovek – a on najednou zaplatil mobilem. Když viděl můj výraz, tak se natáhl ke mně a řekl něco jako – já jsem mafián, ale polepšenej.“

Prognóza?

„Vraťme se ještě k tvojí knize. Vracíš se v ní mimo jiné i k případu, kdy předseda ODS a premiér Petr Fiala vložil necelý milion do, mírně řečeno, kontroverzní Podnikatelské družstevní záložny. Zeptám se tě jako dlouholetého reportéra. Myslíš, že je ještě nějaká šance, že to strany nynější vlády Petra Fialy za rok do voleb otočí? Nebo už i ty považuješ za dost jisté, že se do křesla premiéra vrátí Andrej Babiš?“

„No…“

„Vím, že po tobě chci přesně ten druh prognózy, které – když je děláme my s kolegou – nám pak jako obvykle nevyjdou a my o tom musíme mluvit.“

„Moje zkušenost je, že politika je trochu jako chemie v tom, že prostě stačí vysypat sáček do jiného a najednou probublá…“

„… a události se vyvíjejí jinak, než jak se čekalo.“

„Ano, takže já to fakt nedokážu odhadnout. Ale řeknu, v co věří Petr Fiala, což mám z různých informací. Oni v ODS vlastně věří v zázrak, že se jim prostě ještě podaří otočit dosavadní preference.“

Věř a…

„V ODS z toho, co vím, má klíčový vliv, kromě premiéra Petra Fialy, ještě Pavel Blažek…“

„Jeho velký spojenec z Brna.“

„Jeho velký spojenec, případně ještě Zbyněk Stanjura. Kdyby se stalo, že by Pavel Blažek ukázal prstem dolů – Petře, už musíme zkusit jinou variantu –, tak to Petr Fiala neustojí a prostě půjde. Jenže oni ho drží, a tím pádem pomáhají věřit Petru Fialovi v ten zázrak, který se možná stane. A spíš taky ne…“