Místo skutečného pavouka virtuální. Nové technologie mohou změnit léčbu fobií

Chápu správně, že když člověka postupně vystavujete objektům nebo situacím, které ho paralyzují a nahánějí mu hrůzu, může ho to jeho fobií zbavit?

Ano, říká se tomu odstupňovaná expoziční terapie a psychoterapeuti ji jako formu používají velmi často, i bez virtuální reality. Člověku vlastně pomáhají, aby se „otužoval“, dokázal lépe zvládat vlastní reakce.

Jenže konfrontovat klienta s daným objektem může být dost náročné…

Přesně. Třeba když někdo trpí strachem z létaní, kabinu letadla těžko nasimulujete v pracovně psychoterapeuta. Zabrat dají ale třeba i takoví exotičtí pavouci nebo hadi. A právě v tom je virtuální realita super, protože v ní můžete v podstatě velmi rychle, relativně levně a kontrolovatelně člověka přivést do prostředí, kde mu můžete ukazovat v podstatě cokoliv.

A klient má doopravdy pocit, že se to děje…

Ano. Jak dokládá řada výzkumů, zážitek, který má člověk ve virtuální realitě, je velmi podobný tomu ve skutečném světě. Bavíme se tady o bezprostřední reakci na to, co vidíme. Když máte fobii z pavouků, ve chvíli, kdy nějakého uvidíte, vám naskočí husí kůže a zvýší se tep. Virtuální realita terapii zefektivňuje, můžete ji totiž klientovi velice dobře upravovat na míru – třeba toho pavouka podle potřeby zvětšovat nebo zmenšovat.

A jak se to řeší teď?

Kromě imaginace, tedy představování si daných situací, mi kolegyně například popisovala, jak nejdřív nosila pavouka vytištěného na papírku, v další fázi donesla třeba plastového – a nakonec živého ve sklenici. Jenže ono shánět reálné pavouky je logisticky i časově náročné. Ve virtuální realitě to naopak uděláte jedním klikem.

Čili vaše řešení by mohlo kompletně proměnit psychoterapeutická sezení?

Ve virtuální realitě můžeme pavouka nejdřív ukázat třeba v teráriu. A klient si na něj zvyká. Samozřejmě terapeut se s ním o tom baví, monitoruje, jak se klient cítí. Jeho reakce může změřit i objektivně pomocí biosignálu. Díky němu pozná, jak moc je člověk vystrašený, a na základě toho expozici třeba zmírnit. Je důležité říct, že člověk trpící fobií reaguje na dané podněty, jako by byly život ohrožující, i když nemusí.

Co to přesně znamená?

Když vidíte pavouka, který není jedovatý, ale vás to i tak vyloženě vyřadí a nejste schopna se pohnout, je to prostě špatně. Cílem terapie je, aby člověk získal pocit, že situaci může kontrolovat, a i když strach úplně nezmizí, zvykne si na něj do takové míry, aby nebyl paralyzován. Jako příklad uvedu profese, ve kterých člověk často cestuje letadlem. Pokud není schopen do něj nastoupit, tak ho to finančně i ekonomicky diskvalifikuje.

Pavouci a hadi, klasika

Na co všechno je BraveMind nastaven? Na nejznámější fobie?

Momentálně pracujeme s, řekněme, evergreeny, což je tedy hlavně pavouk. Pracuje se na klasikách typu hadi, strach z výšek nebo z uzavřených prostor, později se chystáme dovyvinout i další moduly, ty méně rozšířené.