Soudní znalci na vymření. Vznikne prostor pro „cinknuté“ důkazy, obává se právník

Být soudním znalcem bývala prestiž, proč už to tak není?

Podle mě to souvisí s celkovou devalvací justiční kultury. Prestiž zmizela s určitou agresivní generací advokátů, kteří na znalce útočí. Znalci jsou často napadáni, před soudem kdokoli znevažuje jejich odbornost a závěry, což je nepříjemné. Navíc často nemají zastání. Soudci mnohdy nevedou jednání, jak by měli, nevezmou advokátovi slovo, když je jeho projev za hranou.

Čím soudní znalci pro justici jsou?

Znalec je lupa v rukou soudce. Aby mohl soudce dobře kvalifikovat skutek a rozhodnout, zda pošle lupiče na čtyři roky za mříže, nebo mu dá půlroční podmínku, musí znát přibližnou výši škody. Vyloupil dotyčný jednu chatu, nebo všechny čtyři v oblasti? Odborník z oboru trasologie umí zhodnotit, zda pachatel použil stejný postup a stejné nástroje. Rozkopl dveře za dvě stovky, nebo historické za dvacet tisíc? Soudce ze zákona nemůže sám řešit tyto skutkové otázky, nemá na to vzdělání. V řízeních, kde je posudek povinný, se bez znalce nepohne dál. Teď však soudci kolikrát volají třeba osmi znalcům, než jim někdo posudek vezme.

Jak dlouho se tedy na posudky čeká?

Jak v kterém oboru. Naprosto tristní je situace v psychologii, kde zůstaly jednotky odborníků, což je problém zejména při rozvodech a úpravě styku s dětmi. Tato řízení musejí být ze zákona do půl roku skončena, avšak jen na posudek se čeká i devět měsíců. Dále je problém v psychiatrii a sexuologii. Psychiatři musejí pro soudy jednou za tři roky přezkoumat cca 30 tisíc lidí, kteří jsou omezeni na svéprávnosti. Do toho detenční řízení, ústavní léčby… Vyšetření jsou potřeba i ve spoustě dalších případů, například při komplikovaných rozvodech, kde se objevuje násilí a určuje se příčetnost útočníka. Čekací lhůty jsou šest až čtrnáct měsíců, což je strašné.

Dá se říct, v jak velké části ze všech řízení jsou posudky potřeba?

Vezmu to oklikou. V Česku fungují zhruba tři tisíce soudců. V databázi znalců je nyní cca pět a půl tisíce odborníků. Asi sedmnáct set z nich je neaktivních – od chvíle, kdy v roce 2021 začala platit povinnost používat datovou schránku, se do ní ještě nepřihlásili a nezpracovali žádný posudek. Jeden soudce má tedy k dispozici v průměru zhruba jednoho znalce. Na stole má třicet případů, posudek potřebuje asi v polovině z nich.

Může se kvůli nepřiměřené délce zpracování posudků dostat na svobodu nebezpečný člověk?

V trestních řízeních se to nestane, například podezřelý z vraždy bude ve vazbě, dokud nebude konečný verdikt – a může to trvat i roky. V ochranné léčbě nebo detenci se to ale stát může – a už se to stávalo i v minulosti. Člověka musí pustit, když se periodický přezkum nestihne. Dostane se za brány ústavu, kde může udělat cokoli.

Osm set na hodinu

Byl někdy v minulosti znalců dostatek?

Kolem roku 2008 vykonávalo funkci znalce kolem třinácti tisíc lidí a všechno fungovalo bez dlouhých čekacích lhůt. Teď by ve všech zdravotnických oborech bylo potřeba počet znalců ztrojnásobit. Jenže proč by někdo dělal „úředničinu“ za osm set až tisíc na hodinu, když si na klinice vydělá čtyřikrát tolik – a k tomu vyléčí člověka? Navíc osm set až tisíc korun za hodinu si znalci vydělají teprve od roku 2023, předtím jim stát dvacet let nepřidal ani korunu.

To bude zřejmě hlavní kámen úrazu…

Od roku 2003 do roku 2023 byla základní sazba 100 až 350 korun na hodinu. Když v tomto období vyšel ajťák z vysoké školy, měl hodinovou sazbu třikrát vyšší a dnes už má průměrně dva tisíce na hodinu. Proč by se někdo věnoval činnosti, za kterou má o tolik méně peněz? Přestože se s novelou v roce 2021 znalcům zmírnily podmínky pro povinnou praxi z deseti na pět let, nikdo se nehrne.