Česká firma dodává přístroje NASA a mění způsob, jak rentgenovat lidi i věci

Začněme ve vesmíru, respektive na Mezinárodní vesmírné stanici. Co přesně tam vaše detektory dělají?

V tuhle chvíli jednoduše řečeno měří radiaci. To ale není všechno, co umí. V rámci našeho vesmírného tažení se teď snažíme o projekt, kterému říkáme Space Weather Forecast. To znamená, že umíme třeba předpovídat kosmické počasí.

K čemu je to dobré?

Například dojde-li k erupci na Slunci, nejrychlejší částice, které přiletí, nejsou pro člověka, potažmo pro elektroniku zásadně škodlivé. Nicméně napovědí, že během několika minut až půl hodiny přiletí na to samé místo částice, které už škodlivé jsou. Díky tomu můžeme posádku upozornit, že se něco v nejbližších minutách až desítkách minut stane. A ona vyšle impulz elektronice, aby se sama na určitou dobu vypnula.

Vaše zařízení je tedy detektor, nebo kamera?

Ve vesmíru je to detektor, na Zemi kamera. Tady funguje podobně jako rentgen, který znáte od lékaře, jen s tím rozdílem, že má mnohem větší dynamický rozsah. Což znamená, že umí zobrazovat věci, které rentgen zobrazit nedokáže. Umíme ukázat celý vnitřek toho, co se prosvěcuje. Výstupem z naší kamery je obrovské množství dat, a ne jeden obrázek, ten si sami vytvoříte podle toho, co přesně vás zajímá. 

Můžete to, prosím, vysvětlit konkrétněji?

Když lékař udělá rentgen hrudního koše, na snímku uvidí především kosti. Hrudní kost, žebra… Ale co když ho zajímají orgány, které jsou za hrudní kostí? V takovém případě mu obrázek z klasického rentgenu moc nepomůže. S naším zařízením si kosti z obrázku jednoduše vymaže a bude se rovnou dívat na to, co ho skutečně zajímá. A takhle vymazat může nejenom kosti.

Jak toho dosáhnete?

Víme, že rentgenový paprsek má určitou energii. A že každý materiál, například právě kosti, ho určitým způsobem zpomalují. To je základní princip – vlastně u čehokoli dokážeme určit, jakým materiálem paprsek prošel, a podle toho pak vytvořit cílený obrázek. Takhle můžete pracovat s celým člověkem – určíte v programu, co je šlacha, co žíla, co sval a tak dál. A výsledkem je různobarevný obrázek, který ukazuje přesně, co chcete. Podobně to jde ale i s běžnými materiály, jako jsou kovy, plasty, vlastně cokoli. To je taky velká část naší práce – vypočítat, o kolik jednotlivé materiály zpomalí rentgenový paprsek.

Místo tunelu rameno 

Když ještě zůstaneme u potenciálního využití v medicíně, jaký je rozdíl mezi vaším přístrojem a klasickým „cétéčkem“, tedy výpočetní tomografií?

CT je série dvourozměrných obrázků složených do sebe. My pracujeme jinak. Není potřeba člověka například zavřít do tunelu, aby bylo vidět, jestli má pochroumané šlachy v koleni. Stačí robotické rameno, které ho párkrát obkrouží, a máte obrázek. Výhodou našich kamer je taky jejich zobrazovací rychlost. Jsme schopni v podstatě natáčet video, jak s tím kolenem hýbete. Což do medicíny vnáší úplně nové možnosti, lékař by najednou nemusel koukat jen na několik 2D snímků, ale rovnou by viděl, že třeba vaz nedrží nebo je natržený.