Klíčová Pensylvánie může rozhodnout volby v USA. Trumpovi věrní, svérázný kraj a moravská stopa

Podpis Deklarace nezávislosti Spojených států ve Filadelfii. Zásadní bitva ve válce Severu proti Jihu u Gettysburgu. Nástup amerického ocelářského průmyslu v Pittsburghu a první rozhlasové vysílání pro veřejnost tamtéž. Zmíněné události se odehrály v Pensylvánii. V tomto státě se totiž, ačkoli se to na první pohled nezdá, často rodí dějiny USA, ne-li světa.

A letos bude dost možná tato série pokračovat. Oba hlavní prezidentští kandidáti – demokratka Kamala Harrisová i republikán Donald Trump – se jen těžko dostanou do Bílého domu, pokud nevyhrají právě v Pensylvánii. Důvodů je několik.

Prezidentem se v USA nestává nutně ten, pro koho hlasuje nejvíce voličů celonárodně, ale ten, kdo získá nejvíce hlasů ve sboru volitelů (více v odkazu). Většina států je přitom téměř napevno rozdělená předem, některé volí tradičně republikánského kandidáta, jiné demokratického, klíčových je tudíž několik takzvaných swing states, kde jsou hlasy vyrovnané a občas se zhoupnou (anglické „swing“ znamená mimo jiné houpat) na tu či onu stranu.

Pensylvánie je přitom ze všech „swing states“ nejcennější. Dodává totiž do sboru volitelů nejvíc hlasů. A nejde jen o to. 

Pensylvánii považují obě kampaně i některé předpovědní modely za zlomový stát – pokud tam daný kandidát zvítězí, vyhoupne se k magické metě 270 volitelů, která znamená vstupenku do Bílého domu.

Přesně tak to bylo v roce 2020. V těsných volbách začali demokraté po celých USA slavit vítězství právě v momentě, kdy po čtyřech dnech sčítání statistici oznámili, že Joe Biden bude vítězem v Pensylvánii. Později si připsal ještě další státy, ale Pensylvánie byla „bodem zlomu“. Když ji naopak v roce 2016 jako první republikán skoro po třiceti letech vyhrál Donald Trump, přispělo to k jeho výhře ve sboru volitelů.

V obou posledních případech dělilo vítěze a poraženého v tomto skoro třináctimilionovém státě méně než sto tisíc hlasů. I proto investují týmy Trumpa a Harrisové nejvíc peněz do reklam právě zde a místní kalendář předvolebních mítinků je plný akcí.

A co Masaryk?

Procházku Pensylvánií je možné začít ještě jednou historickou zmínkou. Tenhle americký stát významně utvářel i dějiny naší země. A platí to také naopak – Češi, Moravané i Slováci tu vždy zanechávali znatelnou stopu. Nemám teď úplně na mysli velkolepý vpád Jaromíra Jágra do NHL po sametové revoluci, i když i to můžeme započítat.

Kousek od hokejové haly Tučňáků v Pittsburghu stojí památeční cedule. Připomíná, že právě tady Tomáš Garrigue Masaryk dojednal na jaře 1918 historickou dohodu mezi Čechy a Slováky, na jejímž základě o půl roku později vznikl společný stát. Slováci se do Pittsburghu a okolí tradičně stahovali a ve své době šlo o město s největší slovenskou populací na světě. Ale dodnes tu žijí i Masarykové.

„Své jméno beru jako milou poctu TGM. Narodil jsem se jako šesté dítě a rodiče dlouho nemohli přijít na to, jak mě pojmenovat. Když mi byl asi měsíc, přišly Masarykovy narozeniny a táta se rozhodl,“ říkal mi během oslav 100 let od podpisu Pittsburské dohody Thomas Masaryk Getting. Jeho děda Milan Getting se v uzavření Pittsburské dohody také angažoval.

Češi – nebo lépe řečeno Moravané – stáli u samých počátků nedomorodého osidlování Pensylvánie. Na druhém, východním konci tohoto státu, v údolí řeky Lehigh vzniklo v roce 1741 sídlo Bethlehem. Dnes patří mezi deset největších měst státu a vydělává na přízvisku „Vánoční město USA“ i populárních vánočních trzích. Tento americký Betlém založili a více než sto let jako svou kongregaci vedli moravští bratři. Třetina zakladatelů přišla ze Suchdola nad Odrou. Nejde jen o historickou zajímavost. Stále tu funguje Moravská univerzita s Komenským ve znaku a lidé tu chodí na mše Moravské církve.

Rozhodující stát amerických voleb má tedy mnoho vazeb k našemu regionu a v zářijové televizní debatě s Donaldem Trumpem toho ve Filadelfii využila i Kamala Harrisová. V jednu chvíli se výslovně obrátila k „osmi stům tisícům amerických Poláků v Pensylvánii“. Snažila se je tím přesvědčit, že Trump by nechal Ukrajinu napospas Vladimiru Putinovi, což by podle Harrisové znamenalo akutní ruskou hrozbu právě i pro Polsko.

Účinnost vábničky směrem k pensylvánským Polákům je značně nejistá, ale Harrisová se rozhodla to zkusit. K polskému původu se v USA hlásí asi devět milionů lidí. A tři z pěti největších polských komunit (podle jejich zastoupení v populaci daného státu) žijí v klíčových volebních oblastech Wisconsinu, Michiganu a právě Pensylvánie.

Na jejím severovýchodě najdeme třeba okres Luzerne, kam se v druhé polovině 19. století Poláci houfně stěhovali za těžbou uhlí a kde se dodnes k polskému původu hlásí víc než pětina obyvatel. Hodně jich ale sídlí také na opačném konci státu v Pittsburghu a celkově jich je v Pensylvánii skutečně přes tři čtvrtě milionu, tedy přes pět procent obyvatel.

Američané polského původu však už dávno netvoří žádný celistvý volební blok. Potomci emigrantů z 19. století sice často stále udržují tradice staré vlasti a cítí k ní silné pouto. Nežijí už ale jako komunita pohromadě, tak jako v minulosti. Jejich volební preference určují jiné faktory než původ předků. Harrisová teď trochu vsadila na to, že by to hrozba ruského nebezpečí pro jejich dávnou vlast mohla změnit.

V minulosti to fungovalo. Po napadení nacistickým Německem američtí Poláci houfně volili demokrata Franklina Roosevelta. Po válce a nástupu komunismu se přesunuli k Dwightu Eisenhowerovi. Pak si je získal katolík, demokrat John Kennedy. A na sklonku studené války našli své zalíbení v Ronaldu Reaganovi a jeho tvrdém republikánském postupu vůči Sovětskému svazu.

Z podobných důvodů volili tradičně spíše republikány také Američané s ukrajinským původem. To se teď mění. „Opravdu se bojím, co by se zemí mých předků bylo, kdyby vyhrál Trump. Dřív jsem nevolila vůbec, teď demokraty,“ řekla mi v Latrobe na východ od Pittsburghu seniorka Mary Alice při fundraisingu ukrajinských Američanů. Těch žije v Pensylvánii méně než Poláků, asi sto tisíc. Je to ale pořád víc, než jakým rozdílem hlasů tu vyhráli v roce 2016 Trump a 2020 Biden. Navíc v Pensylvánii najdeme i dost potomků přistěhovalců z Litvy, Lotyšska a Estonska, tedy zemí, které Putinovo tažení na Ukrajinu také dost znervózňuje.

Studené pece

Zmíněný „moravský“ Bethlehem patří taky ke kolébkám amerického a tím i světového ocelářského průmyslu. Zatímco v Pittsburghu založil svou slavnou továrnu Andrew Carnegie, v Bethlehemu to byl Charles Schwab. Továrna mívala až přes třicet tisíc zaměstnanců a dodávala materiál na zbudování mostů i mrakodrapů do nedalekého New Yorku nebo víc než tisíce válečných lodí za druhé světové války.

Dnes už vysoké pece v Bethlehemu ani v Pittsburghu dým dávno nechrlí. Obě města můžeme považovat za poměrně úspěšný příběh odprůmyslnění. Hlavně Pittsburgh se hrdě považuje za vzorové město, které se sice ne bezbolestně, ale zdařile transformovalo do sídla technologických firem, různých startupů, výzkumných institucí, zdravotnického byznysu a podobně.

Zato jinde v Pensylvánii jsou patrné velké jizvy ustupující slávy a bohatství éry těžkého a špinavého průmyslu. Na vlastní kůži jsem to pocítil třeba při procházkách Altoonou, což kdysi býval živý železniční uzel s kabaretním životem v centrální části státu. Teď se v původním centru mezi chátrajícími domy a injekčními stříkačkami pohozenými na ulici těžko ubráníte sklíčenosti.

Podobně jsem se cítil při bloumání Scrantonem na severovýchodě Pensylvánie, kde se narodil Joe Biden. Město, která má dnes 75 tisíc obyvatel, kdysi patřilo k pensylvánským metropolím tamního uhelného, ropného nebo železničního průmyslu, což byla další silná odvětví vedle ocelářství. Současný prezident Biden se rád vykresluje coby „Scranton Joe“. Hlavně před volbami 2020 se snažil zapůsobit historkami o tom, jak jeho těžce pracující otec sotva zvládal uživit rodinu. Biden se tím snažil přesvědčit Američany v podobné situaci, že jejich každodenním starostem rozumí. Zvlášť těm v Pensylvánii.

Touhle taktikou se Biden pokoušel vzepřít trendu. Pensylvánie bývala krajem silně dělnického elektorátu – dodnes má vyšší zastoupení odborářů v populaci, než je americký průměr. Tradičně tak býval stát rýžovištěm hlasů pro demokraty, což jim od roku 1936 a zejména od devadesátých let minulého století pomáhalo v Pensylvánii často vyhrávat.

Tento příklon dělnických voličů k demokratům ovšem slábne a nástup Donalda Trumpa to zvýraznil. Trump vsadil v roce 2016 na podobnou rétoriku směrem k dělnickým, odborářským voličům v oblastech s upadajícím těžkým průmyslem jako v osmdesátých letech minulého století republikánský prezident Ronald Reagan. Také on mluvil o zachování zaměstnanosti a návratu starých dobrých časů „skvělé Ameriky“.

A protože na rozdíl od Pittsburghu, který dokázal najít novou tvář, se v mnoha menších pensylvánských sídlech transformace hospodářství nepodařila a příležitostí dobře se uživit je tam pomálu, dokázal Trump po čase znovu přilákat „Reaganovy demokraty“. Tak se přezdívalo sociálněkonzervativním, dělnickým, většinově bělošským – a se směřováním země nespokojeným – voličům, které Reagan dokázal přetáhnout k republikánům.

To se mu při drtivých vítězstvích v letech 1980 a 1984 hodně dařilo právě i v oblasti takzvaného rezavého pásu, Rust Belt, amerického Středozápadu, kam Pensylvánie geograficky i povahou problémů do velké míry spadá. Právě tam se v roce 2016 zrodil Trumpův mnohem těsnější triumf i jeho těsná porážka o čtyři roky později. Biden – možná i svou hrou na „Reaganova demokrata Scranton Joea“ – dokázal získat zpět kromě Pensylvánie také Michigan a Wisconsin – a vítězství v této kombinaci států by letos zřejmě stačilo i Harrisové.

Kromě „Rust Beltu“ ale Pensylvánie zároveň patří do oblasti velkých liberálních měst na severovýchodním pobřeží USA. Filadelfie na půl cesty a na vlakové trati mezi Washingtonem a New Yorkem představuje kosmopolitní metropoli s muzei, galeriemi nebo slavnou sochou Rockyho. Američani tam jezdí uctívat symboly své státnosti – síň Nezávislosti a zvon Svobody.

Pro demokraty je toto velkoměsto s početnou černošskou populací nepostradatelnou zbraní při snaze o volební úspěchy v Pensylvánii. V okrese Filadelfie, jednom z největších v celé zemi, získávají v prezidentských volbách dlouhodobě přes osmdesát procent hlasů. Pro Bidena to naposledy v absolutních číslech znamenalo víc než šest set tisíc voličů, tedy víc než šestinu jeho hlasů z celého státu.

Ďábel? Socialistka?

Mezi „modře“ volícími Pittsburghem a Filadelfií – modrá je barva demokratů – se ovšem nachází asi čtyři sta kilometrů republikánského, „červeného“, místy spíš totálně „rudého“ pásu venkovského kraje: s výjimkou ostrůvků, jakým je hlavní město Harrisburg. V tomto pásu naopak sbíral až 85 procent hlasů Trump. Někteří místní proto přezdívají oblasti slovní hříčkou „Pensyltucky“: tedy jako by mezi dvě pensylvánská velkoměsta někdo napasoval tradičně republikánský stát Kentucky.

„V osmdesátých letech, když jste tu žili, volili jste Reagana. Nic jiného by vás ani nenapadlo. Dnes je to Trump, kdo zdejším republikánům hází syrové maso, že za všechno můžou přistěhovalci a podobně. A ti lidi se neustále radikalizují,“ tvrdil mi na sklonku prvního Trumpova prezidentského období při rozhovoru uprostřed této oblasti bývalý Trumpův volič Albert Kirchner.

Trumpovo slovo tu má skutečně sílu. Cítit to bylo v týdnech po prezidentských volbách 2020. Ještě před útokem na Kapitol se ve Washingtonu uskutečnilo několik dalších manifestací, na které se z daleka sjeli Trumpovi příznivci a stoupenci jeho lži, že mu volby byly ukradeny (tvrzení o rozsáhlém volebním podvodu neobstálo u mnoha soudů, ale jeho tehdejší spolupracovníci později pod přísahou vypověděli, že Trump věděl, že prohrál).

Mnoho rozhořčených lidí, kteří Trumpovi uvěřili, přitom přijíždělo právě z oblasti „Pensyltucky“. Mark Paul Jones se dokonce převlékl za prvního prezidenta George Washingtona a burácel: „Je jasné, že Donald Trump ve skutečnosti zdrcujícím způsobem vyhrál – až ve čtyřiceti šesti z padesáti států!“

Navrhoval také, aby Trump pokračoval v čistkách, jež zahájil propuštěním šéfa vládního úřadu, který na volby dohlížel a označil je za výborně zabezpečené. „Je potřeba, aby vyhodil padesát nejvýše postavených lidí z každého zatraceného úřadu včetně FBI nebo CIA a povýšil ty níže postavené, co budou mít strach, že skončí podobně. Přece nenecháme ty levicové komunisty, neoglobalisty a radikální marxisty ukrást tyhle volby!“ rozčiloval se povolební turista z venkovské Pensylvánie.

Tamní malebná, kopcovitá krajina stojí za návštěvu. Když tamtudy projíždíte, narazíte někdy na výjevy i postavy velmi bizarní. Na billboardech podél dálnic často inzeruje sám Nejvyšší. Plakáty propagující Ježíše coby Spasitele se za oknem auta míhají jeden za druhým. „Kdo volí demokraty, ten hlasuje pro ďábla,“ vysvětloval mi letos v létě Mark Miller na dvorku svého domu v Youngstownu, asi padesát kilometrů východně od hranic Pittsburghu.

Na předzahrádce má zapíchnutou ceduli, která hlásá, ať lidé věří Ježíšovi, nikoli prolhaným médiím. On sám kromě Boha věří hlavně Donaldu Trumpovi. „On při volbách nepodvádí. To demokraté ano! Myslím ale, že i když se proti němu pokusí volby zmanipulovat, Bůh tentokrát zasáhne. Tak jako zasáhl, když ho chtěli při atentátu zabít. Bůh ho zachránil, takže věřím, že je Božím záměrem, aby se stal zas prezidentem,“ líčí Miller.

Pensylvánský venkov je silně religiózní, i když v tomto ohledu rozmanitý. Žijí tu třeba početné komunity amišů, starosvětských křesťanů, odmítajících výdobytky moderní společnosti. Ve střední Pensylvánii na ně běžně narazíte na silnici, když autem předjíždíte jejich povozy tažené koňmi. Kromě Moravské církve, která působí i v odlehlejších oblastech dál od Bethlehemu, tu najdeme taky národnostní kostely – včetně polských či ukrajinských.

A svůj svatostánek už tu má i Donald Trump. U dálnice 30 mezi Pittsburghem a Bedfordem stojí „Trump House“. Majitelka svůj dům natřela ve stylu americké vlajky, opatřila ho cedulemi s Trumpovým jménem, před budovu postavila Trumpovu podobiznu v nadživotní velikosti a otevřela ho pro Trumpovy příznivce. Leslie Rossiová se i díky tomu dostala do pensylvánského parlamentu coby státní poslankyně.

Jde samozřejmě o extravagantní příklady ze svérázného kraje. I v Pensylvánii lidé řeší také stejné problémy jako kdekoli v USA. K republikánům inklinující Brian Rider si stěžuje, že pohonné hmoty teď stojí v přepočtu dvacet korun za litr – pro Američana nesmyslně moc.

„Vláda opakuje, že je nízká nezaměstnanost, že se daří akciovému trhu a podobně. Jenže když lidé platí tolik za benzin a potraviny jim zdražily až o třicet procent, nepříjemně to pociťují. A i když demokraté budou mluvit o útoku na Kapitol nebo o interrupcích, mnoho lidí prostě volí peněženkou. A bude to tak podle mě i v listopadu,“ vypráví mi muž, který se živí jako poradce v politických kampaních obou hlavních stran.

„Harrisová je socialistka a to by pro tuhle zemi nebylo dobré,“ sype z rukávu svou největší motivaci pro další volbu Trumpa George, který si do jedné z republikánských kanceláří přišel pro zahradní ceduli. „Trump na rozdíl od Bidena a Harrisové netouží po moci, dělá to pro lidi. Nemusel by, je miliardář. A určitě zachová v Pensylvánii těžbu plynu hydraulickým štěpením. Já jsem pro energetickou nezávislost naší země!“ rozčiluje se. Namítám, že Spojené státy za Bidena vyvážejí rekordní množství paliv. „Ano, ale pořád je to málo,“ oponuje George.

Uvěříme Trumpovi…

Speciálně Pensylvánie je jedním z těch států, o nichž Donald Trump šířil mnohokrát vyvrácenou a jeho blízkými spolupracovníky popřenou konspiraci, že tam v roce 2020 pohrál jen podvodem. Republikáni jí ovšem podle průzkumů většinově věří a tato víra může vyjít na povrch i při volbách letos v Pensylvánii.

„Jestli bych věřil Donaldu Trumpovi, pokud letos zase bude říkat, že vyhrál, i když podle sčítání těsně prohraje? Ano, věřil bych mu. Vzhledem k tomu, co se dělo při minulých volbách, tak ano,“ říká mi v kanceláři místního ústředí republikánů v pensylvánském okresu Northampton stranický dobrovolník Roger. Vedle u stolu tomu přikyvuje lokální republikánský funkcionář Steve Greco: „Souhlasím s Trumpem. Taky nepovažuju minulé prezidentské volby za férové. Měli bychom zajistit, aby se to neopakovalo.“

Takové odpovědi uslyšíte běžně. Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud by volby vyhrála Kamala Harrisová, republikánští voliči budou i letos ochotní věřit víc Trumpovi než výsledku voleb potvrzenému úřady, přepočty a soudy. „Předně si totiž myslím, že Donald Trump prostě neprohraje. Vždyť se podívejte, jak na jeho mítinky jezdí i z velké dálky desetitisíce lidí. Jak s takovou podporou můžete prohrát volby?“ doplňuje Roger.

V roce 2020 se v Pensylvánii snažil Trump napadnout volby soudně a vždy prohrál, až na jeden nepodstatný případ, kdy soudce rozhodl nezapočítat malý počet korespondenčních hlasů, u nichž chyběly některé údaje. I v tomto důležitém státě pak, jak ukázalo například kongresové vyšetřování, jeho tým pomohl zformovat skupinu falešných volitelů, kteří byli připraveni hlasy za Pensylvánii udělit nikoli vítěznému Bidenovi, nýbrž Trumpovi. S podobným plánem i v dalších klíčových státech chtěl Trumpův tým tehdejšího prezidenta udržet u moci, což se nakonec nepodařilo.

Mohlo by se něco podobného opakovat i letos? „Někde vzadu v hlavě to mám, že se to může stát. Ale tady v okrese Northampton se toho nebojím. Stejně jako v dalších velkých okresech Pensylvánie. Schvalování výsledků tu mají v rukou lidé, kteří jsou profesionální a nadstraničtí,“ věří Matt Munsey, šéf demokratů v oblasti, kam spadá i Bethlehem.

Zmíněný Northampton County se během volební noci vyplatí sledovat. Patří k pouhým pětadvaceti takzvaným bumerangovým okresům, kde voliči dvakrát většinově hlasovali pro Obamu, potom pro Trumpa a Biden tam dokázal navrátit lokální převahu demokratům. „Panuje tu nadšení. Hlásí se nám spousta dobrovolníků. Cítím, že zase vyhrajeme,“ doufá Munsey.

Tamní lokální souboj mezi Harrisovou a Trumpem může být předzvěstí výsledku celé jejich pensylvánské „bitvy u Gettysburgu“. A ta zase do velké míry určí, kdo 20. ledna 2025 usedne do Oválné pracovny Bílého domu.