Jste hodní, ale jiní potřebují pomoc víc. Co mi ukázala role dobrovolníka ve vyplavené České Vsi

Voda se odtud vrátila do říčního koryta před osmi dny. Elektřina funguje teprve od včerejška, plyn prý nepůjde několik měsíců. Vodovod je v této části obce zatím taky k ničemu. „Potřebujeme hlavně uklidit tenhle bordel,“ ukazují manželé před jedním z domů na dolním konci České Vsi na hromadu naplavenin. „Už tu jednou byli, ale porouchal se jim bagr,“ prohodí muž smířeně.

Když vysvětlíme, proč přicházíme, mávnou rukou. „Děkujeme, ale měli jsme vodu jenom ve sklepě a na zahradě, navíc to máme pojištěné. Jsou na tom lidi hůř,“ vyslechneme si poprvé větu, která v dalších hodinách a dnech bude zaznívat opakovaně. 

Zájem vypovídat se je ovšem také patrný. „Když se v devadesátým šestým plynofikovalo, tchán zrušil kotel na pevný paliva. Kolikrát jsem mu říkal, ať si necháme rezervní na dříví. Nechtěl. Teď asi napíšu Pekarový, ať mi pošle pět svetrů,“ zazní narážka na výrok předsedkyně Poslanecké sněmovny, která v době energetické krize související s ruskou okupací Ukrajiny doporučovala na zahřátí dva svetry.

Plynovodní trubky jsou z velké části zničené, stejně jako ulice a chodníky v blízkosti řeky Bělá. Voda rozervala břehy, z nichž teď trčí i odpadní roury a kabely. „Musíme být rádi, že jsme naživu,“ loučí se s námi dvojice. O kus dál začíná větší zkáza… 

Hlásím se a jedu

V neděli patnáctého září vyvrcholily v Česku – hlavně na Moravě a ve Slezsku – další ze „staletých“ povodní. Den poté jsem se přes online formulář přihlásil jako dobrovolník připravený pomáhat v zatopených oblastech. Volba padla na Diakonii Českobratrské církve evangelické – charitu, u které mě zaujala nabídka označená jako „monitoring domácností“. „Budete ve dvojici obcházet poškozené domy a vyplňovat dotazník s jejich obyvateli,“ dočetl jsem se.

Vzápětí dorazil mail: „Milí dobrovolníci, děkujeme za zájem pomáhat, ohromně si toho vážíme, jste úžasní!“ Pokračování je střízlivější: „Vzhledem k rozsahu škod očekáváme, že pomoc bude probíhat po delší dobu. Zároveň připomínáme, že mnohá místa nejsou bezpečná a dobrovolnická pomoc může probíhat až ve chvíli, kdy poleví akutní hrozby. Prosíme proto o trpělivost. Všem se postupně ozveme, a bude-li to možné, do pomoci vás zapojíme! Náš nepříliš početný tým se snaží dělat maximum.“

O půl dne později přišlo potvrzení o registraci do dobrovolnického týmu a dalších pár vět: „Jsme rádi za každou hlavu a každé ruce! (…) Zároveň se předem omlouváme, pokud se naše a vaše možnosti nepotkají.“ Už dvě hodiny nato ovšem volá koordinátorka dobrovolníků, jestli můžu zítra ráno odjet do Sobotína na Šumpersku, kde vzniká první základna. Ukazuje se, že jde o první výsadek, který má zajistit podmínky pro další práci. Domlouváme se tedy, že přijedu, až bude možné zapojit se přímo do monitorování škod.