Prokletí Kašpara Hausera

Majitel Evženovy vinárny v Ansbachu Norbert Imschloss. Po teroristickém útoku, který se odehrál na zahrádce jeho podniku, Norbert celou noc hrál na akordeon a zpíval. A k hudebnímu nástroji usedá i později, když si na útok vzpomene. Jeho matka mu totiž vždy říkala: Když se nemáš dobře, když máš strach, tak zpívej nebo hraj hudbu.

foto Michaela Danelová

V městečku Ansbach kdysi našli tělo Kašpara Hausera; tajemné „vlčí dítě“ zemřelo násilnou smrtí. V městečku Ansbach na zahrádce vinárny vybuchla letos v červenci syrskému žadateli o azyl bomba, kterou chtěl odpálit na nedalekém festivalu. Ansbach se zdá být klidným německým městem, násilné útoky však v kraji v posledních letech byly. Stín toho posledního nad městem stále visí, ale místní se snaží trauma překonat.

Teroristický útok tady? To by vás vážně nenapadlo. V Eugens Weinstube ve čtyřicetitisícovém městečku Ansbach padesát kilometrů od Norimberku budete mít spíš pocit, že jste se vrátili do jiné doby. Do osmdesátých let. Tehdy totiž byli pravidelní návštěvníci Evženovy vinárny (jak zní český překlad jejího názvu) mladí, plní energie a s idealismem bojovali za lepší svět. Jinak řečeno: nacházíte se v doupěti někdejšího levicového mírového hnutí, jehož vrcholnou dobou byla právě osmdesátá léta; poslední desetiletí studené války, které skončilo rozpadem sovětského bloku.

Právě v těchto místech, v příjemné zahrádce před Evženovou vinárnou se jedné červencové neděle večer odpálil neúspěšný žadatel o azyl ze Sýrie.

Pár týdnů po útoku sedí asi deset lidí kolem stolu pro štamgasty; strategicky je umístěn mezi barem a kamny. Návštěvníci se baví o dávno vybojovaných bitvách. Jeden z nich přinesl štos nálepek, na kterých je proškrtnutý tank a nápis „US Army go home!“. V osmdesátých letech by patrně nálepka ještě hlásala „Yankees go home!“, ale v regionu žije dost amerických vojáků, kteří se po skončení služby rozhodli v Německu zůstat a s místními se za ta desetiletí „americké okupace“ sžili. Američané už tedy dnes protivníci nejsou, u stolu dokonce jeden z nich sedí.

Ačkoli se podnik jmenuje vinárna, pije se tu víc piva než vína. Je zde přítmí, stoly jsou dřevěné a na stěnách dřevěný obklad. Zmíněná kamna jsou stará, kachlová a místnosti dominují. Jídelníček je krátký, v nabídce jsou zdejší skvělé ansbašské klobásky, Bratwürste. (Jsou bílé, menší než typické české klobásy, ale větší než u nás známé bavorské klobásy. A hlavně se dle místního zvyku nesmí jíst s hořčicí.)

Kromě vzpomínek na bitvy proti americkým zbraním je pochopitelně dalším aktuálním tématem uprchlická krize. Hosté Evženovy vinárny jsou vzhledem ke své minulosti a politickému profilu přistěhovalcům stále vstřícně nakloněni. Koneckonců bývalá manželka majitele pochází z Íránu a přišla sem kvůli válce mezi Íránem a Irákem. Jenom jeden účastník diskuse – který nezapadá do společnosti ani věkem, ani vzhledem – zastává názor, že muslimové a teroristé jsou totéž. S pochopením se ovšem nesetkává a po dopití piva odchází.

Jako by spadla hvězda

Podpořte Reportér sdílením článku