Příběh slavného básníka Nezvala a jeho neznámého syna s tragickým osudem

Před mnoha lety jsem v antikvariátu našla tenký sešit. Uvnitř byly básničky a povídky autora, který zemřel v šestnácti letech. Jmenoval se Robert Nezval a jeho otec patřil k našim největším básníkům. Verše Vítězslava Nezvala znalo celé Československo od první republiky až po normalizační časy. Ten sešit z antikvariátu vzbudil mou zvědavost. Chtěla jsem zjistit víc o osudu syna a jeho slavného otce.

V příběhu se mi postupně odkrývaly faustovské motivy i rysy antické tragédie. Nenasytná touha po slávě a penězích. Nerovný „pakt“, kdy vedoucí komunisté podporovali ješitného umělce v jeho výjimečnosti výměnou za věrnost vůdcům Gottwaldovi a Stalinovi. Náznaky, že v synově životě sehrál otec, nebo spíš otisk velkého Mistra zásadní roli. Zvlášť když otec dal totalitě bianco šek, aby si z něj udělala propagandistický štít. Syn sice pochopil, s čím nesouhlasí a proč, ale zůstal sám. Nezvalovo jednání ovlivnila éra studené války, Robertovo sovětská okupace. Nenapadlo by mě, že se i tyto kulisy stanou opět aktuální.

Mladší z Nezvalů by letos oslavil sedmdesátiny. Starší se sice nedožil šedesátky, ale některé jeho verše zůstávají nesmrtelné. Strávila jsem s oběma poslední léta a občas je zašla pozdravit na vyšehradský hřbitov. Snad mi prominou, že jsem je oživila v tlusté knize, která tento podzim vychází v nakladatelství Kodudek.