Piráti zazářili příliš brzy. Nejsou první, koho může prudký úspěch zahubit

Nastoupili do politiky s ohromnou chutí. Kritizovali dosavadní systém demokratické správy státu, slibovali odstranit zlořády, včetně zločinů korupce. Byli mladí a chuť, s níž se hrnuli do odstraňování nedostatků naší ještě nedozrálé, ale už zkostnatělé demokracie, k nim přitáhla pozornost nejen mládeže. 

Pusťte nás na ně, volali před volbami a voliči je na ně pustili, i když nebylo jasné na koho. Některé starší voliče to pobuřovalo. Co to je za lidi, že se hlásí k pirátům? Vždyť piráti byli divocí námořní vrazi. Naši čeští Piráti se na rozdíl od jednooké námořní chátry prohlásili za strážce mravnosti, poctivosti a spravedlnosti. I na to voliči slyšeli. Pirátská mládež voněla čistotou.

Podle hesla lepší Pirát ve vládě než Babiš ve Strakovce se stali členy vládnoucí pětikoalice. Představovali historickou senzaci, na čtyři poslance měli tři ministry. Navíc ty čtyři mandáty pětikoalice k získání důvěry nepotřebovala. Měla potřebnou většinu i bez nich. Fiala ale asi považoval za lepší mít to nezbedné pirátství, tvořené ovšem také chlapci a děvčaty ze slušných rodin, pod koaličním vlivem než ho nechat nadivoko pobíhat džunglí opozice. Ta je u nás opravdu zvláštní a mohla by ty slušně vychované Piráty nakazit. A vyšlo to.