Logo

Americký volební chaos. Na vítěze si nejspíš počkáme, u těsných výsledků hrozí nepokoje

Post Image

Americký volební chaos. Na vítěze si nejspíš počkáme, u těsných výsledků hrozí nepokoje

Play icon
11 minut

foto: ČTK/Profimedia.cz

Šance, že budeme znát výsledky listopadových prezidentských voleb v USA relativně brzy po uzavření volebních místností, je malá. Ledaže by hlasování mělo jasného vítěze, ale tak to přinejmenším začátkem října nevypadalo. Naopak se očekával velmi těsný zápas, který patrně zdůrazní četné slabiny tamního zmatečného volebního systému. Sčítání může trvat dny, ne-li týdny. Snad to nepovede k násilnostem v hlavním městě, tak jako před čtyřmi lety.

Nejde to říct jinak – volby v USA jsou prostě „bordel“. Uprostřed pandemie v roce 2020 to platilo dvojnásob: dlouhé počítání, nedůvěra části veřejnosti ve spravedlivost sečtení. Na chaos koronaviru ovšem nejde svést zdaleka vše, takže je dost dobře možné, že letos se budou problémy opakovat. 

Proč má tak vyspělý stát tak zmatečný volební systém?

Důvodů je několik. Spojené státy jsou federací, která vznikala postupně. Centrum moci ve Washingtonu si sice na úkor státních celků uzurpuje postupně čím dál tím více moci, ale stejně zůstávají velké pravomoci v rukou jednotlivých států. 

Spoustu věcí si tak každý stát řeší po svém – a prezidentské volby nejsou výjimkou.

Rozdílů je přitom mnoho. Liší se metody hlasování: některé státy používají ručně označené papírové lístky, jiné různá zařízení pro označování hlasovacích lístků a další zase elektronické volební systémy. Různé státy mají různé procesy sčítání hlasů od optického skenování přes ruční počítání až opět po elektronické metody. Všechny mají své výhody i nevýhody, ale především ty elektronické vzbuzují nedůvěru.

Některé státy pak v různých podobách umožňují předčasné hlasování a mají rozdílné zákony regulující hlasování poštou. 

K tomu je potřeba znovu připomenout, že americké prezidentské volby nevyhrává nutně ten, komu hodí hlas celonárodní většina voličů. Rozhoduje to, kdo získá většinu v archaickém systému volitelů – každý stát jich má několik částečně na základě velikosti své populace, ačkoliv systém disproporčně zvýhodňuje menší státy. Vítěz většinou shrábne všechny volitele jednoho státu, přičemž někde je ale rozdělení více poměrné.

Přečtěte si také

Faktor média

Jestli se vám z toho všeho motá hlava, nedivím se. Jenže tím výčet nekončí: do volebního cirkusu, konkrétně do počítání hlasů, ještě vstupují média. Zatímco jednotlivé státy sčítají své výsledky, agentury, televizní stanice i noviny se předhánějí v tom, kdo ohlásí předpokládaný výsledek v daném státě dříve. 

Což je průšvih, protože zatímco v jiných zemích by roli vyhlašování výsledků měl primárně na starosti nestranný úřad, tady to pro většinu lidí udělají nejprve mediální domy, jejichž různou politickou zaujatost dnes Američané velmi vnímají. Zatímco ještě před několika dekádami nebyla média v USA tak politicky polarizovaná, dnes už jsou – a to u části občanů vyvolává nedůvěru ohledně prognóz výsledku.

Podpořte Reportér sdílením článku