Co se při povodních povedlo a kde máme mezery. Jak nejlépe využít čas do další přírodní pohromy 

Česko opět zažilo velkou vodu. Mám tu velkou výsadu, že už něco pamatuji – a zároveň si to zatím ještě pamatuji docela dobře. A jako pamětník tedy přemýšlím, zda je správné většinové přesvědčení, že jsou u nás povodně častější, silnější, ničivější a nepříjemnější.

A coby klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu studující klimatický systém odpovídám: Není to tak jednoduché, není k tomu ještě dostatek dat, ale už existují významné indicie, že extrémních srážek a povodní skutečně přibývá.

Přece jen četnější

Historie měření srážek na našem území sahá až k roku 1804, kdy bylo v pražském Klementinu (a později na dalších stanicích) zahájeno pravidelné měření. A na těchto reálných datech můžeme vidět, že se u nás významné srážkové situace, velké a silné deště objevují nepravidelně a zasahují různé oblasti, ale určitě nejsou ničím zcela neobvyklým. Různě mocné vrstvy sedimentů v říčních nivách nám ukazují, že i v dávnější historii u nás velké srážky způsobovaly povodně. 

Na druhé straně nám data ukazují, že krátkodobé intenzivní deště i vícedenní srážkové situace jsou v poslední době četnější. Naštěstí je těch nejextrémnějších situací málo, a nelze tedy statisticky spolehlivě analyzovat jejich trendy: obdobné je to mimochodem i při analýzách výskytu tornád na našem území. Máme zkrátka málo případů pro podrobné analýzy. Můžeme nicméně pracovat se základní fyzikou, která nám říká, že atmosféra teplejší o 1 °C obsahuje o 7 procent více vodní páry, která se za příhodných situací přemění na déšť. 

Po extrémních událostech, jakými jsou povodně, vichřice či sucha, klimatologové ve světě běžně analyzují dostupná data a počítají, jaká byla pravděpodobnost výskytu podobného extrému před 150 lety a jaká bude v dalších desetiletích. Jinak řečeno zjišťuje se situace v minulosti, kdy byla globální průměrná teplota o 1,2 °C nižší, a projektuje se situace, kdy bude teplota o 0,8 °C vyšší. K těmto analýzám se používají výstupy klimatických modelů, historická naměřená data a odhady klimatických scénářů. 

Jak už jsem uvedl, pro statistické analýzy extrémů máme pořád málo dat a výsledky takových analýz je třeba číst hodně opatrně. Přesto je zajímavé, že pravděpodobnost výskytu extrémních pětidenních úhrnů srážek ve střední Evropě, které jsme zaznamenali v půlce září i u nás, je podle nejnovější studie – připravené krátce po povodních – až dvojnásobná. A samotné úhrny jsou o 7 procent vyšší, než jaké byly ve druhé polovině 19. století s tehdejší globální teplotou o více než 1 °C nižší. A do budoucna je jejich výskyt ještě pravděpodobnější a lze očekávat, že extrémní úhrny se budou zvyšovat.  

Nelze samozřejmě říct, že bez teplejší atmosféry by se zářijová povodeň nemohla vůbec vyskytnout. Teplejší atmosféra a změny, které s tím souvisí, této události přidaly množství vody navíc a pravděpodobně upravily její rozložení v čase a prostoru.

Odpouštět i s rizikem

Jakkoli se to na první poslech nemusí zdát, mezi srážkami a povodní není zcela jednoznačná závislost. Ano, pokud naprší hodně vody, tak hodně vody i odteče. Ale rád bych zde alespoň naznačil, jaké faktory jsou ve hře, aby z velkého deště byla velká povodeň a co naopak může škody omezovat.

Ještě v neděli 8. září 2024 jsme zaznamenali v Česku horký den s maximální teplotou nad 30 °C, který u nás symbolicky ukončil teplé léto a několikatýdenní období s minimálními srážkami. Nasycenost půdy byla minimální, a krajina tak „byla připravena“ absorbovat srážkovou vodu. V celém Česku začalo významně pršet ve čtvrtek 12. září 2024, vodní toky však reagovaly až v průběhu pátku. Krajina nám ukázala, jak velkou má schopnost významně zpomalit nástup povodně. Víme přitom, že naše zemědělská a lesní krajina není v právě dobrém stavu. To se nyní podrobně vyhodnocuje a já jsem zvědav, jaké budou závěrečné výstupy, už teď lze však konstatovat, že se nám investice do zdravé krajiny budou v budoucnosti násobně vracet, mimo jiné právě kvůli schopnosti zpomalit povodeň.