Kápézetka pro 21. století? Nadupaná, variabilní a s ninja kartou

Hrajete rád tetris? 

A víte, že ani ne? Ale zálibu v malých věcech a jejich naskládání do malého prostoru, tu mám. V tetrisu máte tvary omezené, tohle je zábavnější. 

Kdy jste si složil svou první kápézetku?

Už si to vlastně ani přesně nepamatuju, je to taková moje celoživotní vášeň. Zhruba v pěti letech mi ten koncept vysvětlila maminka a já si řekl, že to prostě musím mít. Takže jsme prohledali dům a našli akorát krabičku od sirek.

Doufám, že aspoň tu velkou… 

Ne, ne, taková ta klasická malá to byla. A pak jsme si lámali hlavu, co tam dáme. Ale od té doby jsem měl nějakou kápézetku pořád. Když někdo sehnal nějakou šňůru nebo gumu do praku, tak to prostě byla bomba. Na vesnici se tenkrát tyhle věci sháněly těžko.

A vydrželo vám nadšení kontinuálně až do dospělosti?

Útlum byl, když jsem chodil na gympl a nosil dlouhé vlasy jako rocková hvězda. Ale od osmnácti jsme začali jezdit s kamarády na čundry a zase to bylo aktuální. A když jsem potom potkal přítelkyni, dnes už manželku, a začali jsme podnikat zahraniční cesty, moje kápézetka už se hodně přiblížila dnešní podobě.

Nápad vydělávat peníze prodejem krabiček poslední záchrany přišel kdy?

Někdy v roce 2014 jsme propadli kouzlu nízkonákladového cestování, ale kde na něj vzít i to málo peněz? A pak někdo řekl, že by tu moji KPZ klidně koupil. V roce 2015 už jsme měli e-shop. 

Rovnou po výrobě „pro kamarády“ jste prý dostal větší zakázku. Kde se vzala?

Známý mého táty měl firmu a sháněl vánoční dárky. Chtěl 250 kusů a já najednou nevěděl, co mám dělat, do té doby jsem kápézetek prodal zhruba desítky, do podnikání jsem vstupoval s úsměvným kapitálem pět tisíc korun. Na tohle jsem si musel půjčit od rodiny, abych měl na nákup materiálu.

První prodávané verze už měly dnešní formát? 

Velikost se vyvíjela, ale pořád se to motalo kolem plechové krabičky od energetických bonbonů. Nejdřív jsme ji museli trochu „přifouknout“, pak zase zmenšovali.

Co v prvních krabičkách proti dnešku nebylo? Třeba i proto, že to tam ještě být nemohlo?

Třeba tam nebyly multifunkční kleště. Nebo multifunkční ninja karta, což je kovová kartička menší než kreditka, která má spoustu vychytávek: od nožíku přes pilku a metr až po otvírák na lahve nebo konzervy. A hlavně tehdy komponenty byly méně kvalitní, než dáváme dnes. Bylo tam třeba jiné světýlko – a upřímně, z dnešního pohledu bylo strašné. (směje se)

Jako v McDonaldu

Kolik dnes poskládáte ročně kápéztek? 

Je to v řádu tisíců. Nesekáme to „jak Baťa cvičky“, pořád je to ruční práce.

Ještě nemáte automatickou linku? 

Nějakou automatizaci jsme zkoušeli, ale pořád je rychlejší a lepší člověk. Máme protichybové kontroly, protože nejhorší je, když si to někdo koupí a nějaký komponent mu chybí.