Obecní holubníky. Už žádné trávení a střílení, ale milosrdnější regulace

Můžou mít podobu maringotky, zřizují se na půdách, nejvíc jich je v Německu a začínají vznikat u nás: obecní holubníky. Mají stáhnout obtížné ptáky, pro mnohé opředené pověstmi o šíření nákazy, na vymezené místo, kde je čeká pravidelné dokrmování a zdravotní dozor. A co je důležité: jejich vejce jsou nahrazována „podkladkami“, čili se vyměňují za atrapy. Tím má docházet k milosrdnější regulaci, než je trávení, střílení a plynování.

Nápadu, který se už nějakou dobu šíří Evropou, se nyní ujímají české radnice. První obecní holubníky vznikly v Brně, Českých Budějovicích, Plzni a Bílovci na Moravě, dva už jsou v Praze – u Staroměstského náměstí a na Žižkově. Další se plánují v Teplicích či Tachově. „Holubi se v takových případech zdržují zhruba osmdesát procent času přímo v holubníku,“ uvádí se na webu Obecniholubnik.cz. Bezprostřední okolí takového místa tím pádem dostává větší zásah výkaly, na druhou stranu pak holubi tolik nekadí po římsách, oknech, balkonech…

„Obraz holubů jako nepřátel lidstva neodpovídá jejich reálné hrozbě a vlastně vyplývá z jediné dokola opakované fámy: že přenášejí nemoci. Ano, dělají nepořádek. Ale upřímně: znáte někoho, koho holub nakazil?“ argumentuje zakladatel spolku prosazujícího obecní holubníky Michal Ďuríček. Dodává: „Připoutali jsme holuby k sobě a máme za ně odpovědnost. Nepodaří se nám je vyhubit ani vyhnat. Můžeme se s nimi ale naučit žít.“

Bohulibý záměr. Domnívám se ale, že najít místo, kde srocování desítek holubů (obvykle jde o 150–200 kusů) projde navzdory „hlasu ulice“, nebude nic snadného.