Potok, který normálně přeskočíte, zdemoloval skoro všechno. Chyběla i silnice, říká hasič

Zaskočilo vás, co dokázala velká voda na Moravě napáchat?

Během našich výjezdů vídáme občas nepěkné věci, třeba po nehodách, takže si to prvotně asi úplně nepřipouštíme. Je ale pravda, že nás překvapil rozsah škod. Co všechno a na jakém území byl živel schopný zničit.

Pro vás to ale nebyly první povodně, ne?

K hasičům jsem nastoupil v roce 2002, kdy jsme zažili velké povodně tady v Plzni. To byl vlastně takový můj křest, nikoliv ohněm, ale vodou. Tehdejší záplavy ale byly trochu jiné. Samozřejmě materiální škody byly taky obrovské, nicméně rozdíl byl v tom, jak byly obce zaplavené. Hladina řek nastoupala do velké výše, ale voda netekla tak rychle. Při letošních povodních se jednalo o horské potoky a řeky, voda měla obrovskou sílu a byla schopná v podstatě rozebrat celou silnici, vytrhat sítě, zbořit mosty a odnést je o stovky metrů dál.

S čím přesně jste na místě pomáhali?

Na místě jsme měli kluky ze čtyř stanic, každá skupina byla přidělená na jiné místo. Jedno družstvo pracovalo na Vidnavě, jedno v České Vsi, další nejprve ve Zlatých Horách a později v Mikulovicích a poslední v okolí obcí Vápenná a Žulová. Hlavní úkoly byly víceméně všude stejné: zprovoznit komunikace a začít s nouzovým zásobováním. Zásoby byly dislokované na stanici v Jeseníku, v provizorním skladu, odkud se všechno muselo rozvézt, hlavně pitná voda a potraviny. V první fázi se tedy hlavně vyřezávaly stromy a odstraňovaly se překážky ze silnic, třeba různé sloupy nebo zbytky mostů. Zavážely se díry v silnici, aby se přes ně dalo projet, nebo se tvořily objízdné trasy, aby se obce vůbec zpřístupnily. Odklízelo se také bahno.

Vaše skupina odjížděla na Moravu jako záchranná, měli jste tedy s sebou i čluny. Pomáhali jste s evakuací?

Když jsme dorazili, voda už byla po kulminaci a čluny jsme nevyužili. Kromě jiných úkolů ale kluci pomáhali jednomu muži s diabetem a s převozem tří lidí do evakuačních center.

O co přesně šlo?

V České Vsi za světla kontrolovali a prohledávali nemovitosti, které tam po povodni zůstaly stát. A v jedné objevili starší manžele, oba nad 80 let, muž byl upoutaný na lůžko. V další pak byla ještě 93letá osoba. Podařilo se jim vysvětlit, že pro ně bude lepší, když se přesunou do evakuačního centra, že tam budou mít pitnou vodu i jídlo a že o ně bude postaráno. Je pravda, že jsou lidé, kteří ze svých domů nechtějí odejít, přečkají třeba tu nejhorší vlnu a až pak se nechají přesvědčit.

Jak náročná komunikace s nimi bývá? Je obtížné je přesvědčit?

My se vždycky snažíme tu situaci popsat a vysvětlit, v čem je pro ně přesun lepší. Ale v momentě, kdy nám člověk řekne, že nikam nepojede, a vidíme, že je orientovaný, nemáme právo ho násilím odvézt. To byl právě případ toho pána s diabetem. Taky jsme mu nabízeli odvoz, ale řekl, že chce zůstat doma. Nechtěl od nás vůbec nic. Kluci se tam ještě druhý den vraceli a aspoň se podařilo domluvit se se zdravotní sestrou, která bydlela vedle něj, že mu bude chodit pomáhat.

Co konkrétně z vašich úst zaznívá?

Je to složité, ale já se to vždycky snažím vysvětlit a popsat tak, jak to je, včetně toho, co jim v domě bude reálně hrozit. U záplav tokem typu Bělá je skutečně další nebezpečí v tom, že kvůli síle proudu vody jsou domy podemleté. Není to, jako když vystoupá hladina klidné řeky. Tohle je opravdu jiné. Řešili jsme to třeba v Jeseníku, kdy jsem spolu se statikem kontroloval tři nemovitosti v Šumperské ulici. Jeden dům jsem musel nechat „opáskovat“. I tady jsem se to snažil těm lidem vysvětlit. Říkal jsem jim, že vím, že to pro ně musí být těžké, když tam mají všechny své věci, ale že je dovnitř v tu chvíli opravdu pustit nemůžu. Kvůli podemletí základů by to nebylo bezpečné, bylo už vidět, že v jednom rohu praská zdivo. Pokud by se s tím nic neudělalo, hrozilo by zřícení.

Přijali to?

Vysvětloval jsem jim to hodinu a půl a neobešlo se to bez slz. Já tomu rozumím, dokážu se do té situace vcítit. Slíbil jsem jim, že se tam druhý den vrátím a zkusíme to nějak vyřešit. A opravdu se nám se statikem a jednou místní firmou podařilo najít řešení.

Potok místo hlavní silnice

Část lidí odmítá svůj domov opustit i v okamžiku, kdy voda stoupá a hrozí jim skutečně bezprostřední riziko. Bývá to pro vás velká komplikace?

Je třeba si uvědomit, že když se situace dál zhoršuje, vzrůstá rychle riziko nejen pro ně, ale i pro zasahující hasiče. Zvyšuje se průtok, řeka je ještě dravější. Na záchranu jednoho člověka, který už mohl být několik hodin v bezpečí, musíte nasadit třeba čtyři, ale i osm lidí. Takže to pro nás komplikace je. Musíme se do těch míst vracet a jednotka, která tam zasahuje a třeba potřetí někoho přemlouvá, aby odsud odjel, by mohla pomáhat místo toho někde jinde. Řekl bych, že v takových případech je potřeba nebýt sobecký. Voda je živel, který má obrovskou sílu. Řeka si může zvolit jiné koryto, může přinést stromy nebo mosty.