I umělci jsou normální lidé, vědí, že sport je udrží v kondici

2. října 2024

foto: František Ortmann

Ač se může zdát, že jde o dva úplně odlišné světy, sport a umění spolu žijí od nepaměti: jedním z raných příkladů budiž třeba Diskobolos, starořecká socha z pátého století před naším letopočtem. V jednadvacátém století našeho letopočtu se o propojení sportu s uměním stará platforma s jednoduchým názvem Sport in Art. Její spoluzakladatel Jan Dvořák říká, že sport je extrémně vizuálně přitažlivý. A že skoro každý umělec, kterého zná, sportuje. Jako vážně.

Jaký sport je pro vás osobně vizuálně nejatraktivnější?

Před pár lety jsme pořádali dvě výstavy, které se týkaly veslování. A nejen pro nás, ale i pro umělce samotné byla ohromně atraktivní jeho harmonie a dynamika. Ve veslování se spojuje jednoduchost, čistota tvaru a synergie pohybu. No a pak je tam samozřejmě i svalnaté, atletické tělo. Sport je obecně ohromně vizuálně přitažlivý, na tom se asi shodneme. Teď jsme v Praze otevřeli galerii, kde vystavujeme nejlepší sportovní fotky světa, a právě tam je to skvěle vidět. V každé disciplíně lze najít krásné obrázky.

V každé? Nemáte přece jen nějaký sport, který považujete za vizuálně neatraktivní?

Pro mě jsou obecně méně přitažlivé sporty, kde do sebe lidé mlátí hlava nehlava a teče krev. Je samozřejmě řada bojových sportů, které mají svá pravidla a určitou kulturu. Ale třeba MMA já osobně asi vyhledávat nebudu. Což neznamená, že ho nerespektuju, pořád je to sport, lidé ho dělají dobrovolně, protože je nějak naplňuje. Neperou se, protože musí.

Pojďme ke Sport in Art. Jde o platformu, která propojuje sport a umění, obecněji pak sport a kulturu. Fungujete tři roky a máte tři hlavní pilíře, kterým se věnujete. Jaké to jsou?

První je magazín. Od začátku jsme věděli, že si to téma chceme nějak přisvojit. Což znamená – začít o něm psát! (smích) Magazín byl ze začátku jen online, ale pak jsme ho začali vydávat i v tištěné podobě. Vychází jednou za čtvrt roku, má 140 stran, náklad 3 000 kusů a nedávno vyšlo páté číslo. Online verze samozřejmě jede normálně dál, máme už stovky publikovaných článků. Výhledově bychom chtěli, aby Sport in Art bylo i celé vydavatelství, kde budou vycházet knížky a encyklopedie.

A ty další dva pilíře?

Jeden je galerijní, výstavní. Jednak provozujeme kurátorsky vedenou online prodejní galerii, jednak pořádáme a spolupořádáme výstavy. No a nakonec je tu projekt, který se jmenuje Art Grand Slam. Je to v podstatě soutěž, v jejímž rámci každý rok vyhlašujeme to nejzajímavější, co tady v oblasti sportu v umění vzniklo. A přes takzvaný Open Call zároveň podněcujeme mladé umělce, aby se právě tomuhle tématu věnovali. Dostanou pak šanci vystavovat s těmi zasloužilými.

Jak vlastně celá myšlenka vznikla? Na webu píšete, že u zrodu Sport in Art stáli „vášniví sportovci a kritici umění“.

Víte, vzniklo to vlastně – s trochou nadsázky – u piva. Jak už to bývá, máte v životě věci, které vás baví. A kamarády, které taky něco baví. Já sám jsem marketér a komunikační stratég, k tomu jsem sportovec, i když ne vrcholový. Už roky se podílím na pořádání velkých sportovních akcí včetně třeba Jizerské padesátky. A právě u ní to vlastně začalo…

Přečtěte si také

Jak?

Podpořte Reportér sdílením článku