Je fascinující, jak se Harry Potter z dětské knihy změní v thriller pro dospělé

Kdy se vám poprvé dostala do rukou knížka o Harrym Potterovi?

Bylo mi devět a dostala jsem ji k Vánocům. Byla jsem odmala knihomolka a můj děda knihy také miloval, pod stromečkem jsem jich vždycky našla celou zásobu. Tipuji, že tehdy se děda v knihkupectví poptal, co mezi dětmi letí, a oni mu dali první dva díly Harryho Pottera, který tenkrát poprvé vyšel v češtině.

Chytil vás ten příběh hned?

Při prvním čtení jsem se nedostala přes první stránky. Řešili se tam Dursleyovi, strýc, teta a bratranec Harryho Pottera, kteří jsou suchaři. Knížku jsem zavřela a sáhla po Ambře Černé, to byl další tehdejší knižní hit. Jenže tu jsem přečetla rychle – a do konce vánočních prázdnin daleko. Nezbylo nic jiného než otevřít Harryho znovu. Když jsem pár stránek vydržela, najednou se objevil Brumbál, McGonagallová a Hagrid a já byla chycená.

Patříte ke generaci prvních čtenářů, kteří si museli na každý díl počkat a stárli spolu s Harrym. Vnímáte to jako privilegium, které už žádná další generace nezažije?

To je jeden z hlavních důvodů, proč je pro moje vrstevníky ta kniha tak důležitá. Když on procházel pubertou, my taky. Já začala Harryho číst v devíti, po druhém díle jsem si ale dala pauzu, protože byl pro mě tak děsivý, že jsem se bála ve škole dojít si sama na záchod. Ale zase jsem se k němu vrátila, a když vyšel poslední díl, bylo mi sedmnáct.

Jak jste se cítila, když přišel definitivní konec?

Překvapivě to se mnou nezacloumalo. Mně se líbí, že ta série má uzavřený konec. Navíc když vyšel poslední díl, do kin vstupoval teprve pátý film. I když nejsem velká fanynka potterovských filmů, byla to tenkrát náplast. Poslední film byl pro mě tak smutnější než poslední díl knížky. Na premiéru jsem šla se svým tehdejším přítelem a došlo mi, jak je to neuvěřitelné – s Potterem jsem začala jako malá holka a teď sedím v kině jako dospělá, mám vážnou známost.

Knižní sérii jste, předpokládám, četla nesčetněkrát. Měnilo se její vnímání s věkem?

U Harryho Pottera je fascinující, jak se z dětské knihy postupně promění v thriller pro dospělé. Jako dítě jsem první díly četla obsesivně, pořád dokola, ale nedocházely mi lehké nuance, které v příběhu jsou. Závěr jsem dočítala v pubertě a s nástupem na vysokou jsem měla s Harrym pár let pauzu. Vrátila jsem se k němu, až když jsem začala pracovat, poslouchala jsem ho jako audioknížku. Byla to moje terapie – kdykoliv jsem se necítila dobře, utíkala jsem do toho světa a vždycky mi zvedl náladu. S mým podcastem jsem začala Harryho číst znovu, velmi důkladně a také jako máma. Zaráží mě zase jiné věci, které jsem dřív nevnímala. Třeba když v úvodu nechají Harryho, rok a půl staré dítě, v sychravém studeném počasí na zápraží domu a on tam spokojeně bez pláče prospí celou noc až do rána a není promrzlý na kost.

Podcast, u kterého vám bude fajn

Jak vás napadlo udělat z podrobného rozebírání jednotlivých kapitol Harryho Pottera podcast?

Narodila se mi dcera, žila jsem v novém městě, kde jsem ještě neměla přátele, do toho hned po mém šestinedělí vypukla covidová pandemie. Ocitla jsem se v úplné izolaci a zase mi nebylo moc dobře na duši. Cítila jsem, že si potřebuju najít něco, abych mohla na chvíli utéct od mateřského stereotypu. S dcerou jsem chodila na dlouhé procházky, během kterých jsem hodně poslouchala podcasty. Jenže většina z nich byly buď rozhovory, kriminálky, nebo podcasty o seberozvoji. Já chtěla poslouchat něco pozitivního, u čeho vypnete a bude vám fajn. A tohle mi vždycky přinášel Harry Potter.