Ten příběh mi zachránil život, říká Viktor Tauš o Amerikánce. Holce z děcáku, která to nevzdala

Slyšela jsem, že máte dvanáct verzí scénáře.

To víc. Myslím, že je jich osmnáct. Psaných s pěti autory během patnácti let.

Proč tolik?

Ten příběh je inspirovaný skutečným osudem. Jenže životní příběh ještě není umělecký tvar. Tím se stává až ve chvíli, kdy si ujasníte, o čem chcete vyprávět.

Předpokládám, že během těch patnácti let jste příběh prozkoumal z mnoha různých úhlů pohledu. Jaké otázky jste si pokládal?

Asi nejdelší dobu jsme zkoumali otázku, co je to vlastně rodina. Skutečná Amerikánka se v Americe opravdu narodila, vyrůstala tam v cirkusové komunitě. Dlouho jsme tedy zkoumali cirkusovou komunitu. Biologickou rodinu. Také děti v ústavech, ale i ústavní péči jako takovou. I ultimátní rodičovství v podobě státu, které se v tomto konkrétním příběhu ukázalo stejně nestabilní jako všechny ostatní modely rodiny. Pak jsme se taky ptali po rozdílech v povaze dvou lidí vystavených stejné situaci: Jak to, že jednoho to zničí a druhý dokáže ze stejné situace vyjít silnější?

Na čem nakonec poslední scénář stojí? Co je to téma, o kterém chcete divákům vyprávět?

Scénář Davida Jařaba vypráví o naději a z ní pramenící vnitřní síle. Je o tom, jakým způsobem může naděje transformovat lidskou povahu. A co potřebujeme k tomu, abychom se dokázali chovat v souladu s vlastním charakterem a světem kolem sebe, aniž bychom naději potřebovali.

Dodat si odvahu

Se skutečnou Amerikánkou vás pojí pětadvacetileté přátelství. Čím pro vás byl její příběh tenkrát, když jste ho slyšel prvně, tak fascinující?

Potkal jsem ji, když jsem žil na ulici (v 90. letech, v době, kdy studoval FAMU, Tauš tehdy propadl závislosti na heroinu, později se vyléčil – pozn. red.). Já byl na ulici dva roky, ona skoro dvacet. Fascinovaly mě na ní dvě věci. Měla talent pojmenovat, co ji přivedlo do situace, ve které zrovna je. A současně v tom období, ve kterém jsem ji poznal, neměla schopnost se podle toho chovat. To je zajímavý rozpor. Druhá věc na ní byla, že bez ohledu na to, v jaké situaci se nacházela, nebyla nikdy trestně stíhaná a nikdy jsem ani nezažil, že by se k lidem kolem sebe chovala ošklivě. Laskavost a humor navzdory její situaci pro mě tehdy byly fascinující.

Jak ona sama svůj příběh vyprávěla?

Jako skvělý vypravěč. Nebylo tam hodnocení.