Pracovat dlouho neznamená pracovat dobře. Učíme se chránit si i nepracovní čas

Z jakých pohnutek jste se začala věnovat tématu práce?

Dostala jsem se k němu přes výzkum dělnictví, konkrétně výzkum v továrně Baťa v Dolním Němčí, kde je poslední evropská fabrika této firmy (jinak má značka továrny v Africe a Asii – pozn. red.). Chtěla jsem zkoumat, co to dnes vlastně znamená, být dělníkem. Spousta lidí má za to, že dělnictví neexistuje, je spojené s minulým režimem, nikdo se k němu nehlásí. Proto mě zajímalo, jak to prožívají lidé, kteří práci v továrně opravdu vykonávají.

Jak vás napadlo zkoumat konkrétně továrnu Baťa?

Moje babička u něj pracovala, polovinu rodiny mám ze Zlína. Jednou jsme tam navíc jeli se studenty na exkurzi a mně se zdálo, že je tam vstřícná ředitelka. Měla jsem předchozí zkušenost s výzkumem ve vězení – a trochu mi to vězení připomnělo. Měla jsem štěstí, že mi tehdejší ředitelka výzkum umožnila.

Ředitelka nakonec továrnu opustila. Souviselo to i s vaší knihou Tichá dřina: Dělnictví a třída v továrně Baťa, kterou jste následně publikovala?

Trochu se samozřejmě lekla, když začalo být jasné, že vznikne knížka. Měla obavu, protože měla komplikované vztahy s vedením firmy pro střední Evropu, tak se rozhodla, že odejde, což už patrně dlouho zvažovala.

Jak konkrétně výzkum probíhal? Připomeňme, že jste v továrně nebyla inkognito, dělníci věděli, že provádíte výzkum.

Pro mě bylo zásadní pozorování v plném provozu. Nějakou dobu jsem pracovala u pásu, na plnou pracovní dobu. Přišla jsem v šest a odcházela ve tři, dělala jsem přesčasy. Pro mě je ve výzkumu důležité vidět, jak to místo voní či nevoní, jak je opotřebované nebo naopak renovované a tak dál. Tyhle věci člověk rozhovorem nezjistí, přitom jsou často zásadní. Jezdila jsem do továrny opakovaně, dohromady jsem tam strávila několik týdnů.

Měla jste nějaká očekávání, než jste do fabriky vstoupila?

Od babičky jsem měla jen mlhavou vzpomínku z jejího vyprávění, kterému jsem bohužel nevěnovala tolik pozornosti, jako dítě jsem měla jiné zájmy. Spíš jsem měla představu na základě literatury. Třeba o neochotě lidí se identifikovat s dělnictvím, zapojit se do odborů. Příslušníci střední třídy si často myslí, že podmínky dělníků se významně zlepšily – jenže příslušníci střední třídy s dělníky nepřijdou do styku. Obecně se málo dostáváme do jiných prostředí. Pro mě samotnou byla výzva bydlet v penzionu v Dolním Němčí. I v továrně mě vnímali jako trochu divnou starou studentku. Samozřejmě se nedalo skrýt, že jde o výzkum. Ani bych neuměla předstírat, že jsem vyučená obuvnice nebo že jsem se do obce nedávno přivdala.

Vzpomenete si, jaké jste tehdy z práce ve fabrice měla první dojmy?

Asi není překvapivé, že práce byla dost úmorná, vysilující dřina. Někdy jsem hned po ní usnula, už ve čtyři hodiny odpoledne. Osvěžující bylo, že jsem věděla, že když opustím továrnu, můžu si jít lehnout, dát si pivo v hospodě, už na nic nemyslet. Mohla jsem za tím zavřít dveře. Taky jsem vnímala, že je to práce s konkrétním výsledkem. Bylo také zajímavé sledovat, jak o sobě ti lidé mluvili. „My jsme ti obyčejní lidi, vedení, to jsou ‚pantáté‘ z Prahy, co tu rozhodují.“

Úmorná práce s výsledkem

Při výzkumu práce pracujete s termíny „shit job“ a „bullshit job“. Vysvětlíte, o co jde?

Shit job je práce, která je úmorná, ale zároveň člověk nepochybuje o tom, že má smysl. Sem by spadala i práce u Bati: dělníci vždy ráno přišli do práce, kde byla vystavená bota, kterou celý den vyráběli. Hodnotili ji, mohli si ji se slevou koupit v podnikové prodejně. V každodenním životě tihle lidé vidí kolem sebe obchody Baťa, takže se k tomu nějak vztahují. No a pak je tady kategorie „bullshit job“, tedy práce, která je úplná hovadina, k ničemu. Lidé, kteří ji dělají, mají pocit, že nemá smysl, společnosti není ničím prospěšná a vlastně by ani neměla existovat. S tímto označením přišel americký antropolog David Graeber (někdejší pedagog Yaleovy univerzity, později London School of Economics. S teorií o bullshit jobs přišel poprvé v roce 2013, o pět let později ji zpracoval v knize – pozn. red.).