Čím déle učím, tím víc mě popuzuje, jak se pořád mluví o reformách. Ale co má být jejich cílem?

Kde se vzali tihle arboriáni z názvu vaší knižní trilogie?

Před lety jsem připravoval učebnici vlastivědy, ale nešlo mi jen o to, abych popsal nejrůznější památky nebo události velkých dějin. Vznikl nápad obohatit výuku příběhem – a arboriáni byli na světě. Jsou to lesní mniši, kteří pečovali o věkovité stromy nebo zakládali parky u šlechtických sídel. Předloni jsem o nich vydal první knížku, Tajemství řádu arboriánů, kde trojice studentů osmé třídy pátrá po osudech těchhle zelených mnichů. Letos jsem volně navázal knihou Arboriáni v temných časech. Moji hrdinové jsou v deváté třídě a pouští se do dalšího dobrodružného pátrání. Tentokrát je zajímá, co se dělo v jejich městě ve středních Čechách během druhé světové války.

A proč jste do děje zakomponoval právě skauty?

Napadlo mě, že právě skauting může být dobrá spojka mezi tím, co bavilo mladé lidi v minulosti i v současnosti. Začal jsem si vyhledávat osudy skautů, kteří za války bojovali proti nacismu. Jeden z nejznámějších příběhů je o Vladimíru Čermákovi, kterému se přezdívalo Zuzina. Vedl skautský oddíl v Ostravě a zároveň pomáhal partyzánské skupině v Beskydech. Přinášel jim potraviny, informace i zbraně. Jeho skupina však byla prozrazena a Zuzinu i jeho přátele v dubnu 1945, těsně před koncem války, brutálně popravili. Jeho jméno je vytesané na obelisku Ivančena v Beskydech. Pročítal jsem i další osudy skautů například na webu Paměti národa a inspiroval mě také deník mého tatínka, který chodil před válkou do skauta.

Co se vám podařilo zjistit o dalších odbojářích?

Od října 1940 byl u nás skauting zakázaný, ale řada oddílů se snažila pokračovat v činnosti. Někteří se zapojili do odboje a formy pomoci byly opravdu hodně rozmanité: například pomáhali ukrývat uprchlíky z pohraničí, nebo dokonce organizovali sabotáže na železnici. Zhruba sedm set skautů za to zaplatilo životem. Několikrát jsem téma odboje v době totality řešil se svými studenty. Samozřejmě že by si člověk přál, aby dokázal obstát v boji se zlem, aby se i nějak aktivně zapojil do boje proti němu. Jenže když se do takové situace opravdu dostanete, pak také řešíte, jaký to bude mít dopad nejen na vás, ale také na vaše nejbližší.

Zásadní rozhodnutí

Jak vaši studenti na ideu takového dilematu reagují?

Bavili jsme se například o událostech roku 1938. Nejen o velkých dějinách, ale také o tom, jak celospolečenské změny ovlivnily každodenní život. Ptal jsem se studentů, co by dělali, kdyby se tehdy museli rozhodovat. Jak si myslí, že by se zachovali. V rámci třídy vzniklo několik skupin. Někdo řekl, že by byl zticha, protože nechce ohrozit svou rodinu. Jiný zase tvrdil, že by určitě šel do odboje, další se rozhodl spolupracovat s okupanty a někdo chtěl utéct. Potom jsme se bavili o důsledcích jejich rozhodnutí. Ptal jsem se „Fajn, takže bys utekl, ale kam?“ nebo „Pokud budeš v odboji, co přesně budeš dělat?“.