PODCAST: Povodně, společnost a média. Co jsme se mohli naučit z let 1997 a 2002

Letošní povodně byly co do množství srážek srovnatelné s těmi v letech 1997 a 2002. Přesto naštěstí napáchaly menší škody než před sedmadvaceti a dvaadvaceti lety. Zdá se, že se na ně lépe připravila veřejná správa, integrovaný záchranný systém i samotní lidé v zasažených oblastech. Přispěla k tomu bezpochyby i lepší informovanost. Jak to bylo za povodní 1997 a 2002?

„My jsme začali pracovat jako novináři už začátkem devadesátých let, tak můžeme vzpomínat na ty předchozí povodně. Jednak na to, jak jsme to tehdy prožívali v redakcích, jednak obecněji – což nám vlastně může posloužit jako odrazový můstek pro srovnání a vlastně i jakési předběžné hodnocení dnešní situace.“

1997: Velké podcenění

Když přišly začátkem července 1997 ničivé záplavy na Moravě, nebyl na ně připraven prakticky nikdo: média, záchranné složky, stát ani veřejnost.

„Říkám rovnou, že jsme tehdy v redakci Lidových noviny naprosto nečekali, co se chystá, a upřímně, fakt jsme v tom nebyli sami. A mimochodem jsem si vzpomněl a pak i našel jeden článek, který to dokumentuje. Na straně 3 Lidových novin v pondělí 7. července vyšel článek s titulkem Velká voda zatopila Moravu, ovšem nadtitulek zněl – Vytrvalé deště zkazily dětem z táborů začátek prázdnin. Ten článek byl i o dalším dění, ale to vyznění fakt vypadá, že je to jen nějaká taková lokální lapálie, dění v kategorii drobné potíže počasí.“

„Tehdy se spousta lidí dozvěděla, že je průšvih, až když jim voda vtrhla do domů.“

„Internet byl teprve v plenkách, většina domácností ho vůbec neměla, i do firem, dokonce včetně redakcí, teprve pronikal. A taky velká většina lidí neměla ani – tehdy ještě nechytrý – mobilní telefon. Takže aktuální zprávy měli z televize, rádia, z novin či z obecního rozhlasu.“

„Nicméně to, že nebyl internet, nebylo jediným důvodem toho, že ty povodně přišly jako šok. Třeba já si pamatuji, že mě by vůbec nenapadlo, že se něco takového může v Česku nebo ve střední Evropě stát. Povodně jsme tehdy znávali spíš ze zpráv z Bangladéše, Číny či jiných podobných zemí…“

„V roce 1997 ještě nebyla spousta věcí, které máme dnes. Tady ocituji velice upřímné hodnocení, které se dá dnes najít na webu Hasičského záchranného sboru: ‚Při povodni v roce 1997 se projevila nedostatečná připravenost příslušných orgánů státní správy a samosprávy při řešení jejích následků. Nebyly k dispozici plány ochrany před povodněmi, nebyly dostatečně stanoveny požadavky na bezpečnost vodních děl, koryta mnoha řek byla neudržovaná.‘“

„V roce 1997 ještě nebyly kraje a tento článek samosprávy je právě při boji s povodněmi velmi důležitý, což je vidět i dnes.“

2002: Evakuace a generátory

O pět let později už společnost ani média záplavy nebraly na lehkou váhu. A fungování celostátních redakcí se také povodně přímo dotýkaly.

„Odpoledne v pondělí 12. srpna přišel šéfredaktor Lidových novin Veselin Vačkov s tím, ať si raději připravíme věci na evakuaci. Naše redakce tehdy byla v Karlíně v ulici Pobřežní. Taky myslím říkal, že ho z magistrátu ujistili, že nic nehrozí, ale pro jistotu… Takže jsem si dal věci do krabice, popsal je, nechal na stole. A někdy o půlnoci mi došla od Veselina SMS – evakuujeme se, zítra začínáme v improvizované redakci v tiskárně v Malešicích.“

„Mladá fronta DNES se nestěhovala, ale fungovala na kraji evakuované zóny a čekala, jestli to nateče ještě o těch pár desítek metrů dál, až k nám do budovy. Nešla elektřina, takže celá redakce fungovala na dva naftové generátory. Měli jsme jen pár počítačů, u kterých se lidé střídali. Museli si články předepisovat v ruce, aby pak u počítače nezdržovali ostatní. Proudu i času bylo málo. Ale to nasazení bylo velkolepé.“

Našli se ovšem politici, kteří nebezpečí bagatelizovali. A to se jim pak vymstilo.

„V úterý 13. srpna pronesl tehdejší primátor Igor Němec z ODS v televizi dnes slavný výrok: ‚Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, bych řekl, nadmíru výtečná. Všechny orgány pracují, jak mají.‘ A pak byl za šaška, protože byla zatopena část Malé Strany, Karlín, Holešovice a několik stanic metra navíc.“

„Myslím, že tehdy v části ODS žilo takové zvláštní přesvědčení, že krize vzniká tím, když se o ní mluví, a že když se říká, že krize není, tak ji tím zaženeme – a tohle možná nějak ovlivnilo Igora Němce. Že si myslel, že když bude říkat, že velká voda není tak velká, tak velká nebude.“

2024: Poučenější přístup

Konkrétní kroky při letošních povodních budou určitě podrobeny ještě řadě diskusí. Celkový dojem z krizového víkendu však vyzníval lépe než před lety.

„Přijde mi, že vládní postup byl, alespoň do dopoledne pondělí 16. září, kdy jsme natáčeli tento podcast, dobrý. Že nebyla špatná komunikace, kterou vedli za krizové orgány zejména ministr životního prostředí Petr Hladík, ministr vnitra Vít Rakušan a ministr zemědělství Marek Výborný. První dva mají značné zkušenosti z komunální politiky, Hladík byl náměstek primátora Brna, Rakušan byl dlouholetý starosta Kolína. Zkušenost z komunální politiky se možná pro takovéto krize hodí.“

„Na druhé straně, abych byl fér, tak Andrej Babiš za této povodňové krize do dopoledne 16. září snad vystupoval dobře a já bych si fakt moc přál, aby se to nezměnilo nejen mezi natočením a vydáním tohoto dílu podcastu, ale ani pak.“

„Zajímavé je, že v době krizí najednou působí příslušní členové vlády kompetentně, ale v běžných časech to tak rozhodně nevypadá. Skoro jako kdyby to byla vláda pouze do krizí.“

„Myslím, že se ukázalo, že se Česká republika jako celek za těch posledních 27 let relativně poučila. Přijde mi, že to i velká část lidí bere vážně.“