Ať se nevrátí hranice, násilí a města duchů
15. září 2019
Reportér 09/2019 · Číslo 61Ať se nevrátí hranice, násilí a města duchů
15. září 2019
Reportér 09/2019 · Číslo 61Ať se nevrátí hranice, násilí a města duchů
Někde vede prostředkem silnice, jinde domem či zahradou. Že jste ji překročili, si ani nevšimnete: hranice mezi britským Severním Irskem a Irskou republikou. Po dekádách krvavého konfliktu dnes vládne mezi severoirskými katolíky a protestanty mír (byť křehký) a propustná hranice je jeho pílířem. Co se však stane, odejde-li Británie z EU bez dohody? Hrozí návrat tvrdé hranice. A možná i násilí.
Před nějakými třiceti lety byste se ve městečku Aughnacloy patrně ani nechtěli zastavit na kávu. Leží totiž v Severním Irsku na hranicích Irské republiky, na pomezí hrabství Tyrone a Monaghan; tehdy se v něm nacházel hraniční přechod a vládla tam dusná atmosféra. Konflikt mezi severoirskými katolíky (republikány požadujícími sjednocení Irska) a protestanty (loajalisty, kteří si přáli setrvání ve Velké Británii) ničil zemi v druhé polovině 20. století: uvádí se, že v něm zahynulo tři a půl tisíce lidí a dalších asi 47 tisíc bylo zraněno. Místní tuto dobu nazývají, poněkud eufemisticky, The Troubles. Problémy.
V době „Problémů“ stál na konci hlavní ulice v Aughnacloy opevněný checkpoint: ozbrojení britští vojáci kontrolovali doklady a prohlíželi auta. Pro cestovatele to mohlo znamenat i hodiny čekání – sotva měli tuhle stresující peripetii za sebou, obvykle šlápli do pedálů a uháněli pryč, aniž by se v Aughnacloy byť jen porozhlédli.
Dnes je situace zásadně jiná. Od podpisu takzvané Velkopáteční dohody, která v roce 1998 ukončila téměř tři desítky let krveprolití, veškerá pohraniční infrastruktura v zemi zmizela. Že překračujete hranici, poznáte, když ukazatele najednou neudávají vzdálenost v kilometrech, ale v mílích. A pokud nejste dost všímavý, zjistíte to až ve chvíli, kdy dostanete do svého mobilu esemesku: „Vítejte ve Spojeném království.“
Aughnacloy je tak dnes jedním z těch městeček, kde se lidé zastavují na půli cesty na sever, aby se občerstvili. V široké hlavní ulici snadno zaparkujete a můžete zajít do jedné z místních restaurací: některé kromě liber přijímají i eura.
Toho srpnového dne v půl jedenácté dopoledne je Rainbow Café plné lidí, před vchodem stojí několik aut s poznávací značkou Irské republiky. Servírka Sarah Louise říká, že je jí teprve dvaadvacet, takže časy, kdy byl na dohled od kavárny hraniční přechod, nepamatuje. „Nemám ponětí, jaké to bude,“ odvětí, když se jí ptám na brexit. Pokud totiž Velká Británie opustí Evropskou unii bez dohody, do Irska se mohou vrátit hranice. A vzhledem k nepřehlednému vývoji v britské politice se to klidně může stát.
Podpořte Reportér sdílením článku
Narodil se v Dublinu a vyrůstal v Donegalu na severozápadě Irska. Do Prahy přijel v roce 1995, od roku 1999 pracoval jako editor, publicista a překladatel pro různé instituce. Od roku 2011 pracuje jako editor webu RFE.