Facebook je celý můj život

Tohle není příběh, v němž Facebook hraje kontroverzní roli – přestože jinak dnes můžete hlasů pochybujících o této mocné sociální síti slyšet stále více.

Ačkoli slova zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga o propojování a budování komunity vzbuzují u mnohých podezření, šestapadesátiletému Busteru Burnsovi z Little Rock v americkém státě Arkansas tato sociální síť propojení s okolním světem skutečně zajišťuje.

„Facebook je celý můj život,“ řekl Burns mně a fotografovi Davidu Těšínskému, když jsme ho loni na podzim navštívili.

Ošklivý vnější svět

Bývaly doby, kdy Buster Burns – jenž dnes prakticky neopouští svůj domek s dvorkem v hlavním městě poněkud zapadlého státu na jihu USA – ven vycházel. Co více, byl extrovert, vystupoval v travesti show a sklízel v přeplněném klubu potlesk coby Ofélie… Ve svém prostředí byl oceňovaný a populární.

Avšak po náhlé smrti přítele v roce 2000 se jeho ochota objevovat se před lidmi postupně vytrácela. Krátce poté začal bydlet se svou nemocnou matkou, která se v následujících sedmi letech stala pacientkou zcela upoutanou na lůžko – a nakonec v Busterově domě zemřela. Aniž si to její syn uvědomoval, i on odcházel z domu stále méně a méně.

Tento stav přerostl v dalších devět let izolace. V jejich průběhu se Busterovi začala vybavovat traumata z dětství. Spoustu času trávil sledováním televizního zpravodajství – v okolním světě viděl ošklivost, což ho odrazovalo od toho, aby vycházel mezi lidi. Postupně začal být depresivní, uvnitř domu měl jen sporé osvětlení a zatažené záclony, opouštěl ho pouze proto, aby se setkal s terapeutem.

Objevila se u něj dokonce i tak zvaná mnohačetná porucha osobnosti, což je stav, kdy kontrolu nad jediným člověkem jako by přebíralo více osobností. Na počátku nemoci „žilo“ v Busterovi osm takových lidí: někteří představovali jeho nevinné dětství, jiní ale byli otravní a obtížní. Nyní už zbyla jenom Ofélie, někdejší hvězda travesti show.

Buster se však nadále potýká s agorafobií. Jméno této poruchy vzniklo ze starořeckých slov „fobos“, jež symbolizuje strach, a „agora“, tedy volný prostor, náměstí. V dnešní medicíně se tak označuje nemoc projevující se úzkostnými obavami v širokém spektru situací: když je pacient sám, například v autě či ve výtahu, i tam, kde je více lidí (dopravní prostředky, kina, divadla, ulice). Ve Spojených státech se podle celostátních statistik každým rokem projevuje agorafobie asi u 0,9 procenta populace, tedy u stovek tisíc lidí.

Zvláštní štěstí

Právě sociální síť Facebook – kromě občasných návštěv příbuzných – dnes pomáhá Busterovi Burnsovi trpícímu agorafobií udržovat kontakt s okolním světem.

Žije z příspěvků pro invalidy a sílu čerpá právě ze své facebookové komunity. Chatuje až sedm hodin denně, chlubí se facebookovým přátelům svými kuchařskými výtvory nebo tím, jak postupně zdokonaluje svůj dům. Buster Burns v rozhovoru s námi zdůrazňoval, jak je konečně spokojený.

Vzhledem ke své nemoci – která se často považuje za těžký handicap znemožňující normální život – našel štěstí. V čemž Facebook bezpochyby sehrál zásadní roli.

Autorka žije v Texasu, živí se jako konzultantka na volné noze.

Rozsáhlý článek o Facebooku, jehož součástí je i rozhovor s Markem Zuckerbergerem, si můžete přečíst zde.