Lepší Praha. Nové čtvrti budou vypadat jako Vinohrady nebo Dejvice

Zatím je to jen pár desítek metrů pěšího bulváru s květinami, stromky a moderními lavičkami, na kterých v nedělním zářijovém podvečeru převažují zamilovaní teenageři. Když ale drze využijete dvířek, která za sebou nezavřel jeden z dělníků, a vlezete za ohradu na staveniště, otevře se před vámi obrovský prostor, na němž vznikne celá nová čtvrť. Projekt nazvaný Smíchov City zaplní prostor od autobusové stanice Na Knížecí až ke Smíchovskému nádraží.

První dva bloky domů v severní části blíže k Andělu už stojí. Někde se ještě dotahují vnitřní práce, jinde už jsou otevřené obchody s potravinami či kavárny. Stavby ohraničují ulice pojmenované po významných ženách nedávné minulosti, profesorce filozofie a komunistické vězeňkyni Růženě Vackové, socioložce a disidentce Jiřině Šiklové a malířce Toyen. Centrální pěší bulvár i škola, která v rámci projektu vznikne, ponesou jméno Madeleine Albrightové, která se pod jménem Marie Jana Korbelová právě na Smíchově narodila. 

„Přejeme si, aby každá z našich čtvrtí byla výrazem určité symboliky a identity. V projektu Smíchov City chceme připomenout významné ženy, které spojuje celoživotní úsilí o svobodu, demokracii a boj proti totalitě,“ uvedl developer Luděk Sekyra, jehož společnost Sekyra Group za celým projektem stojí. Doplňuje také, že se tak snaží napravit určitou historickou nespravedlnost, protože se v Praze jmenuje po ženách méně než pět procent všech ulic.

Další z ulic bude pojmenována po sběratelce a mecenášce umění Medě Mládkové. V projektu budou i parky Hannah Arendtové nebo Alice a Anny Masarykových. Doplní je ulice pojmenované po spisovatelích Josefu Škvoreckém a Františku Langerovi.

Jména ulic a prostranství však nejsou tím hlavním, v čem je smíchovský projekt z pohledu rozvoje Prahy důležitý. Je totiž příkladem budování skutečně kompaktní čtvrti, která v sobě zahrnuje bytovou výstavbu a kancelářské a obchodní prostory a jejíž součástí bude i nová centrála České spořitelny. Čtvrti, jež se staví v takzvané blokové výstavbě, tedy s klasickými ulicemi, které tvoří bloky domů, jak to známe třeba z Vinohrad, Dejvic nebo Vršovic.

Takový projekt umožnila existence Pražských stavebních předpisů (PSP), které si město prosadilo navzdory tuhému odporu ministerstva pro místní rozvoj. Platí od roku 2016, od té doby byly už několikrát novelizovány. Díky nim je možné v Praze realizovat i výstavbu, která neodpovídá striktní kombinaci všech českých norem a zásad územního plánování.

„Dovedl bych si představit, že již postavené domy na Smíchově klidně mohly být ještě o patro či dvě vyšší, ale i tak je to dobrý příklad toho, jak budovat novou čtvrť,“ říká Petr Hlaváček, který byl u zrodu PSP v letech 2015 a 2016 jako šéf Institutu pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy (IPR). Nyní je už druhé volební období náměstkem primátora zodpovědným za územní rozvoj. Zdůrazňuje, jak je důležité, aby příprava tak velkého projektu probíhala v úzké součinnosti všech zúčastněných stran, včetně projednávání s místními obyvateli. Role města podle něj spočívá i v tom, aby dovedlo slaďovat různé zájmy.

Zpátky do centra

Současný šéf IPR Ondřej Boháč popisuje, že bloková výstavba v Evropě ustoupila do pozadí v poválečném období, kdy se nejen u nás, ale i na západě začal více prosazovat takzvaný koncept modernistických sídlišť. Jenže v moderních evropských metropolích se pokračovalo dál a postupem času se vrátili k takzvanému zahušťování měst, protože to dávalo ekonomický smysl a má to i pozitivní vliv na kvalitu života obyvatel. „My se tímto směrem vydáváme po nějakých čtyřiceti padesáti letech,“ podotýká Ondřej Boháč.

Podle architekta Pavla Hniličky, který se problematice zahušťování měst dlouhodobě věnuje, je dnes koncept měst krátkých vzdáleností, kde se lze vyhnout nekonečným cestám autem a obejít si spoustu věcí pěšky, stále více považován za příznak lepší kvality života a bydlení. „U nás zatím ještě tolik projektů tohoto typu nestojí a spíše se připravují nebo rozjíždějí, ale ve společenském vnímání je zřetelný posun,“ říká. Je to podle něj znát jak u budoucích obyvatel takových čtvrtí, tak i v postojích ze strany měst a jejich orgánů. „To je extrémně důležité, pokud to například Praha vnímá jako žádoucí, tak se to také bude opravdu dít. Kdyby se k tomu stavěla negativně, blokovala by to a vytvářela překážky,“ zdůrazňuje Pavel Hnilička.